Od doby, kdy fotoaparát najdete v každém mobilu a svět je zavalen snapshoty čtyř miliard fotografů, je výkřik o konci fotografie víc než drásavě pravdivý. Jak se s ním vyrovnávají české galerie zaměřené na fotografii? Pražská Galerie Leica s mohutným píár se jako dravá řeka dere do veřejného prostoru. Probíhající výstava má název cityLAB a vybírá část z rozsáhlého městského projektu fotografa Jiřího Turka.
V prostorách kavárny Leica je to již několikátá výstava za sebou, která vědomě balancuje na okraji reklamní, divácky vděčné fotografie s lechtivými přesahy do umění. Tak aby divák, listující katalogem Elle, je byl schopen unést.
Blogeři útočí
Jiří Turek má pověst fotografické celebrity proslavené reklamní tvorbou a jeho projekt cityLAB, kvůli kterému sjezdil světové metropole, nese příslib divácké atraktivnosti. A tento divák je i spokojen. CityLAB se předvádí jako ona "navoněná zdechlina", abychom parafrázovali příměr o reklamě.
Turkovy fotografie jsou obyčejné městské záběry bez jakékoli dokumentární nebo reportážní hodnoty. Takové, jakých si každý druhý turista přiveze plnou kartu. S tím rozdílem, že jim Jiří Turek dodal tvář "uměleckým rozmazáním" a "vymácháním" ve photoshopové lázni. Pro obdivovatele konfekční fotografie to stačí a má pocit, že dostal svoji dávku umění.
Síla snapshotůJiří Turek: cityLAB |
Momentka je tu východiskem, zdrojem i koncem náhledu na fotografii. Kurátor rezignuje na klasický pohled na fotografii jako samostatného nositele umění, ideje nebo kompozice. Fotografie módy, se kterou tento výběr pracuje, nejsou souborem fotografií dokonalých lokací, perfektních stylingů a vycizelovaných póz. Jsou to populární pouliční výstřely módních blogů, je to způsob zachycení stylu a chování komunity, je to živelnost a nespoutanost.
Fotografie vytvářená kýmkoli a čímkoli kdesi v metru na nástupišti, jejímž jediným účelem je přenést pocit módy. Není tu řemeslo, hranice mezi profesionalitou a zábavou neexistují. Tomuto vodopádu fotografií a jejich nespoutané energii je přizpůsoben i způsob instalace. Místo adjustovaných artefaktů jsou fotografie prezentovány na iPadech nebo věšeny na prádelních šňůrách jako spodní prádlo.
Nečekaný konec Langhansu
Je to chaos, stejně jako je chaos komunitní síť, kterou se podobné fotografie šíří. V těch pár místnostech je dokonale ukryt obraz zmatku, nesoustředěnosti a zároveň kulturní líhně, ze které vzniká dnešní pocit a dnešní umění. Konec fotografie, a přesto pokračování fotografie.
A závěr? Výstava Now and Wow, přinášející moderní instalační postup, výstava osobitého kurátorského projektu, který pracuje se svébytným pohledem, je výstavou v galerii Langhans poslední. Galerie se po této výstavě uzavírá a Praha přichází o jeden z mála koutů, kde se o fotografii přemýšlelo. Galerie Leica samozřejmě pokračuje dál.