Lidovky.cz

Román pro ženy v suterénu

Kultura

  17:00
PRAHA - Román pro ženy věru není žádné existenciální drama, ale je napsán obratně a zábavně. To, co s ním provedli ve Švandově divadle, by snad mělo být trestné – propad do takového suterénu si opravdu nezaslouží.

Román pro ženy - Ljuba Krbová, Jiří Langmajer a Markéta Stehlíková foto: Reprofoto

Letos poprvé se ve Švandově divadle v létě neusídlí Studio Dva se svým Metropolitním létem hereckých osobností, ale vlastní produkce. Vedení divadla konečně pochopilo, že se samo zříká zajímavého prostoru, neboť v létě se divadlu kupodivu daří víc, než se čekalo. Zejména nabídne-li se té zvláštní letní sortě diváků kus mile jednoduchý, přiměřeně lechtivý a nejlépe o ženách a mužích.

Pragmaticky se tedy sáhlo po nejoblíbenějším českém spisovateli, vyrobily se dvě inscenace – dramatizace dvou knih – Román pro ženy a Biomanželka (ta má premiéru za týden). A hurá na to.

Román pro ženy - Ljuba Krbová

Proč dramaturgická volba padla na Román pro ženy již dávno exploatovaný filmem, není jasné. Ale není vyloučeno, že dramaturgii vzhledem k lokaci připadal pikantní prohřešek hlavního hrdiny Olivera alias Pažouta. Ten se kdysi dostavil do Realistického divadla (dnes Švandova) ve starém lyžařském svetru a teniskách. Čímž definitivně přišel o srdce milované ženy.

Viewegh vyšperkovaný vulgaritami

Autoři divadelní dramatizace Dodo Gombár a Martina Kinská (u této nadané autorky to zamrzí dvojnásob) především Viewegha vyšperkovali hromadou vulgarit a jeho pohrávání si s různými komunikačními klišé dovedli do strašidelných nížin. Viewegh také rád sprosťačí i se vyžívá v hanbatostech, ale je u toho většinou docela vtipný i originální. Zatímco tady lze mluvit jen o zoufalém "tlačení na pilu".

Autorům dramatizace třeba připadá neodolatelný reklamní slogan "vyndanýho nezandáš", který Oliver jako kreativec vymyslel, k popukání jsou pro ně i slova "chcát, hovado, šukat". A už dost, ale ujišťuji čtenáře, že to je pouze nepatrná ukázka z výpravné kolekce.

Ale prosím, nejsme tu od toho, abychom diváky vychovávali, každý ať si vybere, co je mu po chuti. My ostatní si ovšem musíme položit otázku, co taková slaboduchá a především vůbec ne vtipná produkce, cílící na nejjednoduššího diváka, pohledává v dotovaném divadle. Kromě těchto doplňků autoři připsali i delší pasáže, o nichž se domnívají, že jsou a la Viewegh. Jsou ale úplně zbytečné, bez vtipu, zato s prvoplánovými gagy. A také výrazně retardují děj.

Román pro ženy - Jiří Langmajer a Markéta Stehlíková

Například telefonní monolog Ingrid o chlapech, v nichž se stokrát opakuje, že by měli být všichni vykastrováni, nebo opilecká sedánka všech dam před závěrem, který se ne a ne dostavit. Přitom v zájmu ušetření se škrtlo několik postav – od babičky přes Huberta až po frajera, za nějž chce hlavní hrdinka Laura svého Olivera vyměnit.

Režie Daniela Hrbka je bezmocnost sama, spousta situací se odehraje přes telefon, postavy se "vtipně" zjevují ve skříních nebo na nich a pronášejí nesnesitelné poznámky a bonmoty. Případně hovoří za průhlednými automatickými dveřmi. Nejhorší dopad ale mají schopnosti režiséra na herce. Ljuba Krbová, která hraje matku Janu, a Jiří Langmajer (Oliver) jsou zkušení a dobří herci, ale zde jsou většinou odkázáni sami na sebe, což má zkázonosný účinek.

Román pro ženy - Barbora Poláková a Markéta Stehlíková

Krbové to sice ohromně sluší, ale to je asi tak všechno. Odříkává text unaveně, bez jiskry a bez sebemenší charakterizace. Přitom její postava má být nezaměnitelný originál, osoba příjemně praštěná a temperamentní, Jiří Langmajer prostě hraje Jiřího Langmajera, případně jakousi obecnou študýrku sympaticky unaveného frajera, což, zdá se, nikomu nevadí.

Hlavní roli Janiny dcery Laury vytvořila mladá herečka Markéta Stehlíková. V jejím podání se úplně vytratil autorem zábavně nadsazený rozměr dívky žijící podle módních časopisů, a tím padla i jakákoliv originalita figury, Barbora Poláková se jako Ingrid vrhla do komediální exprese, v níž ovšem vůbec nedokáže udržet míru. Podobně rozjívený Jan Jankovský jako Rickie, zatímco Miroslav Hruška (Žemla) se občas bezvýrazně přišourá a ublíženě pronese příslušnou repliku.

Aby bylo jasno: toto není filipika proti nenáročnému námětu pro většinového diváka, ale proti neumětelství, s nímž se taková produkce provozuje, neboť i letní komedie může být duchaplná a ctít pravidla žánru. Ale nastudovat ji bývá i dost dřina.


zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.