Jde totiž o to, co vlastně kniha Nacistická literatura v Americe je a proč by ji měl člověk číst. Není to román ani sbírka esejů, nejsou to ani povídky. Nejspíše by se dalo říci, že jde o smyšlenou antologii neexistujících fašisticky orientovaných grafomanských estétů. Kniha se dá také brát jako bizarní průvodce fiktivním světem zrůd a zrůdiček, jež mají jedno společné: podivnou lásku k literatuře.
Soubor vymyšlených životopisných dat a banalit vytváří dokonalou strukturu frašky, ale komedie na tenkém ostří nože se místy střídá s encyklopedickou nudou. Přesto má zdlouhavost své místo při vytváření iluze, že jde o skutečně nudné životy a naprosto nepodstatná, přesto bobtnající kvaziliterární díla. Je potřeba zmapovat každičký detail, jen tak před námi vyvstanou v celé své nahotě všichni vzdělaní náckové Ameriky.
Tenhle výsostně politicky nekorektní soupis bláznivých grafomanů má především za úkol nahlodat myšlenku, že literatura je jakýmsi Olympem humanity a vznešenosti.
Zrůdy k pobavení
Díky bohu neexistovala ani mexická básnířka Irma Carrascová "s mystickými sklony a rozervaným výrazem", představitelka katolického feminismu mlácená svým manželem. A naštěstí nežil ani antisemitský homofob a rasista, básník a hráč amerického fotbalu Jim O'Bannon, jenž "Židy a homosexuály pohrdal až do konce, avšak černochy začínal pomaličku přijímat, když ho zastihla smrt".
Žilo ale mnoho jim podobných pitomců, kteří svými pseudointelektuálními postoji obhajovali nacismus mnoho let po válce a právě v Latinské Americe, kam se mohli uchýlit a beztrestně rozmnožovat svůj majetek nabytý v koncentračních táborech. Roberto Bolaño je Chilan, a právě v Chile vysloužilí nacisti vypomáhali při Pinochetově puči jako odborníci na výslechy a mučení.
Roberto Bolaño:
Bolaño sám na otázku proč Nacistickou literaturu v Americe napsal, odpovídal: "Zkrátka abych se dobře bavil." A je to skutečně znát, protože to, jak se dobře bavil autor, se celkem snadno přenáší i na čtenáře. Člověk občas nemůže uvěřit, že existoval skutečně někdo takhle vtipný, nebo spíš takhle drzý, jako Bolaño.
Neopakovatelný rukopis
Nacistická literatura v Americe
Přeložila Anežka Charvátová, Argo 2011, 196 stran
Bavíte se a přitom víte, že všechny tyhle vymyšlené taškařice mohly celkem dobře fungovat i v reálném životě. Ostatně obrázky nacistických pohlavárů, kulturních lidí, kteří nepřestali dbát o své vzdělání a pravidelně holdovali umění, jsou dostatečně známé.
Roberto Bolaño sice zemřel v padesáti letech na jaterní chorobu, ale zanechal po sobě dvacítku románů, které pořádně zatočily s do té doby převažujícím směrem tzv. magického realismu, jehož nejvíce proslavil Gabriel García Márquez. Nejméně dvacet let od vyjití Márquezova slavného románu Sto roků samoty se čekalo na nějaký další neopakovatelný autorský rukopis, na něco výbušného a zajímavého, zejména pro anglosaský trh a tamní literární agenty.
Nositel mnoha prestižních literárních ocenění Roberto Bolaño začínal nejdříve s poezií (a celý život se považoval spíše za básníka) a mládí prožil v Mexiku, kam jeho rodina utekla před diktaturou. Poté se přesunul do Španělska. Až tam se jako spisovatel prosadil, a to právě díky románu Nacistická literatura v Americe, který vyšel v roce 1996.
A vejde svinská tma
Stejně jako Bolañovi Divocí detektivové (ty vydal v roce 1998) nejsou rozhodně detektivkou, není Nacistická literatura v Americe antologií. Jsou v ní obsaženy jakési zárodky bolaňovského vesmíru. Mnoho jeho antihrdinů, nejrůznějších bizarních ztracenců a podivínů, se zrodilo právě v této knize, aby pak porůznu roztroušeni vystupovali i v dalších prózách.
Např. poslední heslo Nacistické literatury v Americe je věnováno Carlosu Ramírezovi Hoffmanovi (Santiago de Chile 1950 – Lloret de Mar, Španělsko 1998). Tento smyšlený prominent Pinochetova režimu psal v mládí básně a navštěvoval literární dílnu. Byl zamilovaný do nadaných dvojčat, krásných sester Venegasových. Po převratu v roce 1973 sestry odjely do rodného domu v Nacimientu, kde je mladý básník poctil návštěvou. A s ním "vejdou do domu dva muži a do domu vejde svinská tma a za chvíli zase vyjde, téměř okamžitě, tma vejde, tma vyjde, účinná a rychlá. A mrtvoly žádné". Jen jedna se později objeví, v hromadném hrobě.
Z mladého vraha-básníka se později stal pilot, který měl ve zvyku kroužit se starým messerschmittem nad koncentračním táborem v La Peňa a kouřem do vzduchu psát básnivá hesla jako POUČTE SE OHŇEM, či ŠTESTÍ VE SMRTI. "Za jeho průletem literaturou zůstane kaluž krve a mnohé otázky z němých úst. Také zanechá jednu či dvě mlčenlivé odpovědi". Příběh Ramíreze Hoffmana pak Bolaño zpracoval ještě jednou v mrazivé novele Vzdálená hvězda.
"Bolañovským vesmírem" se dá brouzdat pomocí Divokých detektivů nebo Nacistické literatury v Americe. Můžete také sáhnout po podobně laděné novele Chilské nocturno. Bolañův styl vyprávění možná není pro každého. Žádá výdrž a odhodlání nechat se překvapit také básnickou melancholií. Ta často přebírá otěže, když už černý humor a ironie na to všechno nestačí.
