Nepřízeň počasí zaskočila nejen organizátory, kteří se už v osm večer rozhodli nedělní program zrušit. Jedna z hlavních akvizic programu, zpěvačka Lucie Bílá, se například zhruba po půlhodině vystoupení divákům omluvila, že "vážně nemůže zpívat" a odporoučela se do zákulisí, přičemž nechala na pódiu asi patnáct minut improvizovat svou doprovodnou kapelu, složenou ze samých profesionálů, aby se posléze vrátila na přídavek. O hitovky typu Láska je láska a SMS však publikum ochuzeno nebylo.
Mizerné počasí ukončilo festival předčasně |
To showman Ondřej Hejma si společně se svým letitým Žlutým psem z deště nic nedělal. "Mokrá je dobrá", sdělil hned na úvod publiku a s lehkostí přehrál lety prověřený repertoár, stávající dílem z předělávek (Satisfaction od Rolling Stones a zesnulému kytaristovi Frantovi Kotvovi věnovanou hymnu Free Bird od Lynyrd Skynyrd), dílem z vlastních "klasik" (Sametová).
Nightwork nepřijeli, Dyk je nemocný
Nepříliš letní počasí zaskočilo i Vojtu Dyka z Nightwork, který se místo zpívání na Benátské noci léčil doma z nachlazení. Přitroublé osmdesátkové retro tak vystřídali Eddie Stoilow, kteří míří na stejnou věkovou skupinu (posluchačky mainstreamových rádií), ale na rozdíl od absentérů znějí spíš jako zahraniční kapela. A to tak, že autor těchto řádků zprvu považoval jejich aktuální singl Frozen za svojsky pojatou předělávku megahitu 74, 75 od The Connels.
Sobota byla ve znamení nejen deště a bahna, ale také těch nejosvědčenějších festivalových tahounů. Kryštof, Chinaski, UDG a do jisté míry i Čechomor však ale divák najde takřka na každém českém festivalu a nebyl důvod se speciálně za nimi na Malou Skálu plahočit. Stejně tak jako na Walda Gang, kteří sází na ty nejlidovější popěvky typu Jó, třešně zrály a Pověste ho vejš. Od tuzemských regionálních tancovaček, které mají totožný repertoárový záběr, je dělí jakž takž humoristické pojetí a profesionální výkony najatých hudebníků.
Benátská noc pohledem redaktora LN |
Scooter - pyrotechnická show a povykování zpěváka
Skutečnou hvězdou Benátské noci byli nicméně klasikové německého euro-dance Scooter. Však převládající věková skupina na Benátské noci byli pamětníci první poloviny devadesátých let, kdy oni a jim podobné "kapely" ze stáje vydavatelství EMG ToCo dominovali na českých komerčních stanicích (nutno však přiznat, že Scooter byli vždy mnohem tvrdší než dejme tomu Twenty 4 Seven a jejich projev se nechal částečně ovlivnit tvrdšími odnožemi taneční muziky, například rave).
Při jejich vystoupení se pod pódiem sešli všichni bez výjimky. Zřejmě i ti, kdo tehdy podobnou hudbu vehementně odsuzovali, se nechali monotónním diskotékovým rytmem, nakažlivými melodiemi playbackových ženských vokálů, pyrotechnickou show a zejména povykováním frontmana H. P. Baxxtera (vlastním jménem Hans Peter Geerdes) strhnout. Na pokřiky "Hyper hyper" a "Move your ass!" slyšel zkrátka každý, ačkoliv se jejich vystoupení mohlo mnohým zdát jako nostalgická recese.
Clawfinger - skvělý zvuk plný energie
Ze stejné doby jako Scooter pochází švédská crossover-metalová kapela Clawfinger, která zažila své nejlepší období v devadesátých letech minulého století. Někteří si možná vzpomenou, že v roce 1995 vystoupili Clawfinger v pražském Edenu, kdy jim dělala předkapelu neznámá (a publikem totálně ignorovaná) německá kapela Rammstein. Za deset let se situace obrátila a megahvězdám Rammstein v Praze předskakovali Clawfinger. A byli lepší, stejně jako tehdy.
Na Benátské noci bylo pozitivní vidět, že léta brázdění evropských pódií a stále menší zájem posluchačů si Clawfinger příliš neberou k srdci. Jejich výtečně nazvučený koncert byl plný energie, rapové štěkání frontmana Zakka Tella bylo naštvané jako vždy a baskytarista André Staug točil svou metrovou hřívou jako před šestnácti lety.
Devatenáctý ročník Benátské noci předčasně zakončily nejen déšť a bláto, ale i vystoupení maďarského revivalu letitých rockerů Kiss. Mezi originálem a napodobeninou od Dunaje by jistě nikdo nehledal deset rozdílů.