Stále se píší nové hry. Svědčí o tom i neutuchající zájem o dramatické soutěže. Že ovšem cesta takové hry k realizaci je složitá, netřeba dodávat. V Česku nejlépe funguje napojení autorů na konkrétní divadla a režiséry. A úplně nejlepší to mají ti autoři, kteří rovnou nějaké scéně šéfují, nebo jsou v ní angažováni. To je trend posledních let, o kterém bude ještě řeč. Dramaturgické objevování autorů je dnes staromódní záležitost, neboť skoro každý dramaturg má autorské ambice. Jestli je to dobře nebo špatně, kdoví. V každém případě je to jednosměrná cesta.
Máme autory, kteří doslova chrlí jednu hru za druhou. Jedním z nejpilnějších je David Drábek. V nové sezoně si ale prý chce dát pauzu. "Žádné psaní příští rok, jen stavba krytu pod domem v Týništi a jeho zásobení potravinami, dekami, nářadím a podobně. Nácvik střelby z luku. Konec světa beztak výrazně poznamená mé tantiémy," píše pro něj typickým stylem z prázdninového tuscula. Jedno je ale jisté – v domovském Klicperově divadle v příští sezoně uvede svou rozhlasovou hru Koule. Hlavní roli koulařky Mileny bude hrát Pavla Tomicová.
Černočerné vejce
Také autorsko-režijní tandem Petr Kolečko a Tomáš Svoboda je nadále velice agilní. Už 30. října uvede v pražském Roxy/NoD černou komedii Vejce. Vznikla už před dvěma lety pro Divadlo na Vinohradech, kde ji měl režírovat tehdy kmenový režisér divadla Daniel Špinar. Umělecké vedení však inscenaci zastavilo, neboť mělo výhrady k textu. Podle Adama Halaše z Roxy jde o absurdní kaleidoskop podivných vztahů a konfliktů. "Děkujeme vedení Vinohradského divadla, že projekt pohřbilo, i když ho nechalo vzniknout. Absurdita této situace a obava ze změny je totiž téměř identická s námětem hry," říká. Hrdinou této existenciální taškařice je český vynálezce léku na rakovinu, který se dostane do konfliktu se zhýralým divadelním režisérem.
Petr Zelenka
Očekávání budí nová hra Petra Zelenky Ohrožené druhy, která se připravuje na Nové scéně. Autor ji označuje za "klasickou společenskokritickou" hru a jejím námětem je reklama v nadnárodní farmaceutické firmě. Text původně vznikl pro Teatr stary v Krakově, kde Zelenka už úspěšně uvedl své Očištění. V Krakově se ale vyměnilo umělecké vedení a na nové hry nejsou peníze. Umělecký šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal o uvedení Ohrožených druhů už dlouho stál, takže navzdory komplikované provozní situaci na Nové scéně tam hra bude mít v listopadu premiéru. Text se mimo jiné zabývá tématem vztahu umělce a reality, potažmo reality mediální. A zamýšlí se i nad otázkou, kde jsou hranice toho, co ještě skutečný tvůrce může akceptovat a co už nikoliv.
Nejočekávanější inscenacePetr Zelenka: Ohrožené druhy |
Na nové hře pracuje i Karel Steigerwald. Inspirací k ní mu jsou osudy Dagmar Šimkové, která strávila léta v komunistickém kriminále. Opět půjde o text vyjadřující se k traumatům doby minulé, která nepřestávají ovlivňovat současnost. Hra se odehrává ve dvou časových rovinách – v 50. a 90. letech. A zamýšlí se nad nemožností odpuštění a nemožností spravedlnosti. Zatím se jmenuje Má vzdálená vlast, tragikomedie ze špatné doby a podle autora půjde o příběh dívky, kterou v roce 1950 bezdůvodně zavřeli na 15 let do vězení. Obvinili ji ze špionáže a vlastizrady, které nespáchala, pouze u soudu přiznala, že své věznitele nenávidí. Po propuštění žila v Austrálii, a po roce 1990 se vrátila do někdejší vlasti, ale rehabilitace nedosáhla. "Průvodcem oběma časy a celou hrou je předseda dnešní komunistické strany. Další postavy jsou lesbičky, které ovládají věznici, estébáci, vězněné ženy," vysvětluje Steigerwald. Hru bude režírovat Ivan Rajmont, zkoušky by měly začít v listopadu a premiéra by měla být na Nové scéně v únoru.
Zajímavé texty ležící ladem
V poslední době se méně uvádějí hry žen – dramatiček. Důvodů je víc. Ale jeden, o němž jsme mluvili s Ivou Klestilovou, není úplně zanedbatelný. Do jisté míry souvisí i s nadprodukcí autorů mladší a střední generace, kteří jsou spojeni s divadly jako šéfové nebo dramaturgové. "Je to jiný byznys," jak říká Klestilová. Autorské divadlo je potřebná disciplína, ale všechno má mít své proporce. Píšící dramaturgové nebo režiséři pak nemají zájem na objevování jiných autorů, což jde na úkor pestrosti stylů a poetik. A nálepky jako nejuváděnější autor nevystihují realitu, asi by se slušelo dodat "sám sebe nejuváděnější"...
Pak se také může stát, že leží ladem zajímavé a hluboké texty těch, kteří "pouze" píší, jako třeba Lagronové hořce drásavá hra jako Z prachu hvězd či existenciální podobenství Konec. Iva Klestilová momentálně pro divadlo nepíše, protože musela řešit, jak se uživí a stala se jednou z autorek seriálu HBO Terapie. Přece jenom ale na divadlo úplně nezanevřela – v Městském divadle v Žilině bude mít v únoru premiéru její poetický text Jak v sistrech lístí svist o magickém propojení dvou dívek – dvojčat.
Divadlo Na Zábradlí se původní domácí tvorbě hodlá věnovat přímo programově. Pod jednotícím tématem Čí je to město se dramaturgie chce dotknout života v metropoli z různých aspektů. První premiérou bude hra Jiřího Pokorného Domov můj o čtyřech bezdomovcích, kteří se ke svému "údělu" dopracovali různými cestami a momentálně přežívají v prázdné hrobce. Divoká zápletka je vyvede z hrobky ven do luxusního hotelu a zpět. Režírovat bude David Czesany a premiéra se plánuje na říjen. Další hrou, která se chystá ve zmíněném tematickém rámci, je Kolonie, která se volně inspiruje Grahamem Greenem a osudem kolonie Buďánka v Praze.
Také Švandovo divadlo na Smíchově nadcházející sezonu vymezilo tematicky. Dramaturgie ji nazvala Druhý dech…The second service a otevře ji hra několika autorů Smíchoff/on. Lucie Kolouchová, Natália Deáková a Dodo Gombár si kladou nemalé ambice a chtějí ke 130. výročí budovy divadla promíchat pravdivé příběhy s fikcí a zrekapitulovat úspěchy a prohry divadla i Smíchova. Ostatně toto místo autoři považují za podivnou křižovatku mezi periferií a shopping centrem. Premiéra je plánovaná na 15. říjen.
