Lidovky.cz

Barbar Conan z osady havranů

Kultura

  17:00
PRAHA - I když je člověku dávno přes čtyřicet, pořád si ještě může doplnit vzdělání. Kdo se v mládí z jakýchkoli důvodů neseznámil s barbarem Conanem, má nyní možnost to napravit. Ale také nemusí.

Jason Momoa jako Barbar Conan 2011 foto: Reprofoto

Na Barbara Conana v dávném podání Arnolda Schwarzeneggera bylo možné hledět podobně jako na Ramba. Oba jsou produktem pozdní fáze studené války. Roku 1982, kdy Reagan s Thatcherovou třímali – byť jen symbolicky – ve svých svalnatých pažích meč odplaty, se reálně – byť ve filmu – oháněl kulturista od Štýrského Hradce. V komunistickém Československu se pochopitelně nepromítal, ale videa již existovala a co jiného by si jejich první majitelé, tedy většinou veksláci a jiní prominenti, pouštěli, než právě toto. Tím byl Conan a jeho triviální kult přítomný i v našem prostoru, kde získal jaksi ilegální příchuť. Byl to, dalo by se snad s nadsázkou říci, Orwell pro méně vyspělé a pokročilé.

Příznačné snad tehdy též bylo, že Conan Arnie byl sice zároveň co do konání barbar, ale zjevem árijský nadčlověk, což se tehdy možná ještě tak nebralo. Rovněž nosil z dnešního pohledu nepřijatelně krátké šortky z ulovené pravěké zvěře, se kterými by jistě udělal ránu na Gay Pride. Před kameru by s nimi asi nemohl.

Nový Barbar Conan se jeví spíše postavou nadetnickou a skutečně multikulturní. Jeho představitel Jason Momoa je původu havajskokavkazského a typově odpovídá velmi dobře trénovanému a vizážisty dále zpracovávanému fotbalistovi, řekněme Patriku Bergerovi, kdybychom si chtěli pomoci takto.

Barbarský je na něm také hlas, který jako by vycházel z kanalizace. Svaly jsou prý skutečné a nutno říci, že jsou působivé, byť Schwarzenegger to není. Jinak je na jeho konto obtížné cokoli dalšího říct. Na psychologický rozbor to skutečně nevydá: základní jeho anamnéza je, že se narodil z krve, a tedy v krvi či podobné tekutině (třeba mozkomíšní) se také bude nejlépe v životě cítit. Onen porod z krve se udál během bitvy dvou kmenů prvobytně pospolné společnosti. Conanova matka se jí rovněž účastnila (jde nejspíš o pozůstatek matriarchátu), jenže byla smrtelně zraněna, takže její manžel a Conanův tatínek musí provést amatérský císařský řez.

Barbar Conan - Rose McGowanová

To se mu povede, ale rodička zemře. Přivine ještě novorozeně k zakrvácené hrudi, čímž dojde k oné krvavé iniciaci, a pak zemře. Dále se o Conana stará tatínek, který vypadá jako Krakonoš s neandrtálskými rysy: hraje ho Ron Perlman, jehož fyziognomie je využívaná pro obzvláště hrozivé zjevy (Boj o oheň, Jméno růže, Hellboy...).

Tento drsný tatínek ho naučí různé věci, které se mu budou hodit do života plného bojů. Conan se už jako dítě jeví jako ostrý hoch, což projeví například tím, že během jedné dětské hry usekne hlavy asi šesti loupežníkům, kteří na něj v lese číhali. Hlavy přinese do vesnice a sám drsný otec se diví, co mu to roste za následníka. Klidný život v osadě, která je trochu vylepšenou verzí hodnověrnější Osady havranů, přeruší a vyvrátí vpád vývojově asi vyspělejších, ale mravně pokleslejších nájezdníků.

Mozek letí, střeva ven

Ti do filmu, jenž se dosud vyvíjel jako docela zajímavý etnografický snímek ze života lovců mamutů (žádní tam ale nejsou a oni lovci už ovládají primitivní metalurgii), vnesou tuctové prvky fantasy: o poznání sofistikovanější kruťasové hledají kousek nějaké drahocenné kosti, díky níž mohou ovládnout svět. Podmínkou ještě je, že se na kost nalije "pravá krev", nejlépe z neposkvrněné panny.

To jsou dobře známé rekvizity z příslušného žánru "sword and sorcery", jehož je Conan klasikou. Bohužel tímto vpádem fantasy se film pokazí, promění se v Pána prstenů pro hloupější a krvelačnější publikum, začne být zdlouhavý, nezáživný, ba i připitomělý, byť se tak každému jevit nemusí. V podstatě jde o nafouklou pohádku o statečném, byť trochu natvrdlém kováři, který se jde mstít za pomoci svého kouzelného meče. S ním dokáže velmi pěkné a nebezpečné věci, které jsou ve filmu názorně předvedeny. Prakticky nemine minuta, aby tím mečem nebyl někdo zlikvidován, aby někomu neletěl mozek z hlavy či se netříštila lebka, aby někdo nedržel v dlaních střeva, neměl perforovanou řiť, useknutý nos či jen ucho.

Všechno se to však děje jaksi sterilně, takže se nedá říci, že by to průměrný žaludek nevydržel. Průměrný mozek dostává zabrat více. Po dvou hodinách má co dělat, aby zase naskočil. A to přitom dostával rány jen symbolické.


zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.