Cirkus Cirkör už v Praze hostoval - před jedenácti lety v Arše. Na špičkových souborech řazených do tzv. nového cirkusu je úžasné sledovat, jak každý po svém a jinak vstřebává a obohacuje postupy tohoto žánru. Švédský soubor patří k těm, které stále nepřestávají zkoušet něco nového. Tak jako před lety hráli na vrakovišti a jezdili na skateboardech a motorkách a tančili s bublinami i v nich, vytvářejí dnes zase trochu jiný, zvláštně magický svět, který svou trochu přízračnou atmosférou a vtípky připomíná filmy Tima Burtona. Anebo staré grotesky.
Ale kromě hořkosměšných výjevů a originálního humoru je tu také dokonalá technika všech akrobatů a klaunů. Ta je základem obdivuhodné uvolněnosti, lehkosti - nápady vyrůstají jeden z druhého a zase do sebe zapadají jako známé matrjošky.
Inspirací k vytvoření produkce je poetická hudba Rebekky Karijordové, právě její píseň Wear It Like A Crown (Nos to jako korunu) určila téma. Tím je svár levé a pravé mozkové hemisféry - rozumu a emocí. A také výzva k tomu, aby lidé své nedostatky, pochybení a nejistoty nosili hrdě před sebou - jako korunu na hlavě.
Perfekce a neobratnost jsou také dva póly, kolem kterých se inscenace točí. A neumělost je tu pojímána s nadsázkou i laskavým pochopením jako nedílná součást dokonalosti. Artistické dovednosti se střídají s klaunskými čísly a spojují se v nevšední nápady, fantaskní obrazy. Inscenace velice dbá na jednotný styl, důležitou součástí jsou i bizarní kostýmy, které charakterizují jednotlivé postavy. Kolem manéže jezdí dveře, kterými všichni vstupují do středu dění nebo zase mizí. Začíná se dokonalou vzdušnou akrobacií. Akrobatka létá kolem tyče a několikrát předvede pád střemhlav ze sedmimetrové výšky. Každý z účinkujících představuje určitý typ - je tu křehká baletka, porcelánová panenka s předlouhými řasami, ale když na to přijde, také umí pěkné akrobatické kousky.
Trochu popletený klaun, který stále cosi huhlá a vysvětluje a nikdo pořádně neví co, ale když je třeba, pohazuje si baletkou nad hlavou. Další je dvojice, která dokáže s pingpongovými míčky úplné divy. K tomu jsou ještě oba skvělými akrobaty na hrazdě. On má úžasnou mimiku, která by stačila sama o sobě, ona si vždycky jen přihladí vlny na hlavě a urovná sukničku a "vystřihne" něco úžasného. Tančí a objímají se v igelitovém pytli, který vypadá jako velký průhledný oblak, ovšem nakonec se do něj tak nějak zamotají a nemohou ven.
Jiná poetika než mají Francouzi
Když pak neuvěřitelně propletení visí na hrazdě, není to jen běžné artistické číslo, ale také dialog plný hravosti, ironie a nadsázky. Poslední do party je smutný klaun - vrhač nožů. Evidentně si moc nevěří, a s tím se dají vymýšlet kouzelné fórky, jako když se snaží třesoucí se rukou a se zavázanýma očima trefit do dveří, které jsou přímo před publikem. Pak ovšem přijde se třemi "natúrovanými" motorovými pilami a za chvíli s nimi žongluje raz dva. Totéž pak po pauze zopakuje s velkými židlemi a ještě se k tomu jako fakír projde po rozbitém skle.
Inscenace trvá přes dvě hodiny a má přestávku. Druhá půlka začíná báječným vtipem s padajícím dominem. Neuváženě ho svým vstupem do manéže spustí roztržitý vrhač nožů, domino vymrští nůž a ten ovšem tak trochu nepřítomně přihlížející "smutňák" bravurně polapí. Po první půlce se zdálo, že pokud jde o žonglování s míčky, už sotva lze něco vymyslet nového. Kdepak, to jsou doslova sólové tance a dueta, chytání míčku do úst, vzájemné driblování, odrážení z nejneuvěřitelnějších míst včetně částí těla. Je to efektní, hravé a svěží.
Cirkus Cirkör, zdá se, je úplně jiný než třeba francouzské cirkusy, tak jak je známe dnes již z přečetných hostování. Kromě samozřejmé řemeslné brilance (všichni jsou skvělí akrobaté, nehledě na to, že vystupují bez jištění) přináší zcela novou a původní poetiku. Je to působivá kombinace groteskna, melancholie, ironie a svérázného humoru. Jestli je to severské, netuším, ale v každém případě je to velice originální autorský styl. Švédi na začátek letošního oblíbeného festivalu Letní Letná nasadili příčku hodně vysoko.
