Lidovky.cz

Colombiana: Dívka, která se dobře učila

Kultura

  7:00aktualizováno  9:00
PRAHA - Akční film Colombiana je další položka knihovničky producenta Luca Bessona - červené i krvavé.

Pozor, jde stereotyp. Krásná Cataleya (Zoe Saldana) je pro některé Kolumbijce vyjádřením stereotypníchj představ o jejich vlasti. Co by nechtěli? foto: Reprofoto

Po premiéře filmu Colombiana se ozvaly protesty organizací sdružujících kolumbijské rodáky - je to prý další příklad toho, jak je jejich otčina líčena v duchu stereotypní představy Kolumbie jako země plné krutých narkomafiánů. Je-li ale vyjádřením toho stereotypu hrdinka snímku - svůdná a smrtící atletická krasavice, jež pálí do srdce se stejnou jistotou, jako je láme... Mohli dopadnout hůř, Kolumbijci.

Snímek režíroval francouzský tvůrce Olivier Megaton. Od člověka, který zvolil takový pseudonym, nemá význam očekávat, že jeho metou bude subtilní výpověď. A taky že ne. Colombiana je další z řady hrdě bezmyšlenkovitých akčňáků, jaké poslední dobou let chrlí firma Luca Bessona. Příběh tohoto francouzského tvůrce může pro někoho být historií úpadku. V 90. letech v Bessonovi kdekdo viděl naději filmového umění, filmaře, který dokáže na žánrový mustr narazit cosi víc - formální invenci i emocionální hloubku (viz slavné snímky Nikita a Leon).

Pak se ale režijních ambicí prakticky vzdal, produkuje, nanejvýš se podílí na scénáři jako v případě Colombiany. A jeho továrna jede, produkuje bombasticky a zručně natočené akční příběhy, dobře uplatnitelné na obou stranách Atlantiku. Ta přímočará účelovost je docela sympatická. A v Bessonově případě je snad i projevem zrání. Troufám si říci, že jeho ceněná díla dost zestárla a Besson dnes dělá vlastně stejné filmy, jen bez pitvorného „geniálničení“.

Brutální Nikita z Jižní Ameriky

Colombiana
Francie/USA, 2011
Režie: Olivier Megaton '
Hrají: Zoe Saldana a další
Premiéra 22. 9.

Film recykluje stará Bessonova témata způsobem sice ne moc invenčním, v zásadě ale funkčním. Kolumbie někdy v 90. letech, Fabio (Jesse Borrego) upadne v nemilost narkomafiána Luise (Bette Benites), zatímco se kolem jeho příbytku srocují najatí vrazi, loučí se s dcerkou Cataleyou, kromě instrukcí ve věci přežití jí udělá i jímavou přednášku z botaniky - týká se orchideje, po níž byla pojmenována. Pak promptně zemře, spolu s maminkou. Holčičku se vemlouvavými slovy pokusí zpracovat zlověstný zabiják Marco (Jordi Molla), dítě se ale nedá zviklat a prchá po římsách, ulicích a v kanálech kolumbijské metropole, pronásledují je motorky, auta a jakýsi pérák.

Děvčeti se dostane americké ochrany, po převozu do Států vyhledá strýčka Emilia (Cliff Curtis). Ten se jí ujme a pošle ji do školy, Cataleya remcá, chce se totiž stát zabijákem. Strýček jí ale vysvětlí, že dobrý zabiják se neobejde bez všeobecného vzdělání, psychologie a tak.

Plně zaměstnaná vražedkyně

Po patnácti letech je vidět, že Cataleya během studií dávala dobrý pozor, stal se z ní totiž velmi vynalézavý vrahoun. Má oficiální kšeftíky, které jí dohazuje starostlivý strýček - například vyřídit ošklivého defraudanta, jemuž Cataleya dá v jeho posledních vteřinách šanci ilustrovat rčení „kdo se žralokem zachází, žralokem také schází“. Kromě toho ale hrdinka ve volném čase dělá i jakési bokovky, jako kdyby snad cítila potřebu srovnat nějaký starý účet nebo co. Málem bych zapomněl, že z ní vyrostla Zoe Saldana, snědá gazela s velkýma očima.

Michael Varta a Zoe Saldana ve filmu Colombiana

Pracuje v přiléhavých kombinézách anebo oblečená vskutku hodně nalehko - je to praktické a dobře se na to dívá. Ve zbytcích toho volného času navštěvuje malíře Dannyho (Michael Vartan), který uspokojuje její tělesné potřeby, což mu ale nestačí, rád by se s ní bavil o životě, Cataleya ale nemá zájem. Danny tím trpí - je totiž citlivý. Hrdinka zase trpí tím, že jí pro všechno to vraždění a souložení nezbývá volný čas na návštěvu babičky, asi je taky citlivá.

Colombiana funguje asi ze dvou třetin jako film - výplach mozku. Sentiment přepjatý do té míry, kdy začíná být zábavný, akční scény natočené sice nijak převratně, ale s jistou vynalézavostí (hrdinka dvakrát pracuje metodou, ehm, pozvracení stolu - co ty na to, Freude?). Je to film, který se skutečně nebojí být laciný ve všech smyslech toho slova a přináší to přímočaré potěšení. V posledním aktu ovšem snímek tu rovnováhu mezi šestákovým sentimentem a okázalou akcí ztrácí, ach ano, budu si pamatovat, že si nájemní zabijáci někdy připadají tak sami, stačilo ale říct to jenom jednou.

Topornost dialogů přestává být zábavnou, když jich začíná být trochu moc, a podobné je to i s evidentními nesmysly v ději. A finále - při vší úctě ke kreativnímu využití zubního kartáčku - mohlo být trochu velkolepější. Pokud ale člověk vyrazí do kina v náladě na nějaký pořádný „trash“, neměl by se zlobit, když ho dostane. Snad jenom jedna věc - závěr filmu doprovází známá píseň Hurt v podání Johnnyho Cashe. I od člověka, který si říká Megaton, by snad jeden mohl očekávat dost soudnosti na to, aby do filmu typu Colombiany zrovna tuhle skladbu, v níž je nějaká skutečná osamělost, tragičnost a naděje, nedával. Nicméně se stalo. Odpovídající reakcí by byla kritika typu spíše manuálního.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.