Mistr swingového frázování a inteligentních balad na pomezí jazzu a takzvaných „show tunes“ zopakoval na CD Duets II osvědčený model. První takový projekt si nadělil už ke svému jubileu před pěti lety (tehdy si s ním zazpívali Paul McCartney, Sting či Bono). Samozřejmě že přitom uvažoval pragmaticky, neboť se tak znovu dostal na vrchol hitparád, kam by se jinak ve svém věku vyšplhal jen stěží. Ale někdejší nástupce Sinatry a jeho nejvýraznější pokračovatel je přece jen větší formát. Na rozdíl od mnoha jiných swingařů totiž nikdy neměl potřebu shazovat představitele nových žánrů, takže nyní může v jejich kontextu bez problémů fungovat, aniž by se pro změnu oni smáli jemu.
Poslední nahrávka Amy Winehouseové
Děkujme producentovi Philu Ramoneovi, že v úvodní písničce The Lady Is a Tramp svedl Bennetta dohromady s Lady Gaga. Jinak bychom se možná vůbec nedozvěděli, co se pod slupkou této popové příšerky skrývá. Její výkon patří bezpochyby k tomu nejlepšímu, co lze na více než hodinové nahrávce slyšet. A totéž platí o mocně propagovaném duetu s Amy Winehouseovou, který nešťastná zpěvačka natočila před svou náhlou smrtí. Podobnost s Billie Holidayovou, s níž si píseň Body and Soul spojujeme nejvíc, je až děsivá – a přestože na ni kritici upozorňovali od samého počátku Amyiny krátké kariéry, teprve nyní se ukázala v celé své mrazivé kráse.
Některé skladby jsou vlastně tichými vzpomínkami, například Blue Velvet, kterou Bennett proslavil přesně před šedesáti lety. Na aktuálním albu se o svůj dávný hit podělil s vynikající kanadskou zpěvačkou a autorkou k. d. lang. Opravdovým deja vu je ale nová verze jeho snad největšího šlágru Stranger in Paradise, složeného na motivy melodie z Poloveckých tanců Alexandra Borodina (pro Andreu Bocelliho duet jak dělaný). Jiné písně zase zpřítomňují minulost Bennettových hostů – třeba On the Sunny Side of the Street s Williem Nelsonem, který má tento kousek v repertoáru už od dob své odvážné fúze country a jazzu na desce Stardust.
Procházka od blues k soulu a k hip hopu
Podíváme-li se blíže na seznam Bennettových hostů, zjistíme, že se tu potkávají snad všechny hudební styly. Blues zastupuje zpívající kytarista John Mayer, jenž se v barové zpovědi One for My Baby (And One More for the Road) nebál přebrat štafetu po Fredu Astairovi a Franku Sinatrovi. Ze světa hip hopu si vyšla na romantickou procházku Queen Latifah (Who Can I Turn to) a na vlajkové lodi soulu nepřiplul nikdo jiný než jeho královna Aretha Franklinová. S Tonym Bennettem si zazpívala v písni How Do You Keep the Music Playing? z filmu Nejlepší přátelé.
U této balady (nominované na Oscara) stojí za povšimnutí, že ji složil Michel Legrand, proslulý autor hudby ke snímkům jako například jedenáct let staré Aféře Thomase Crowna nebo ke klasickému muzikálu Paraplíčka ze Cherbourgu z roku 1964.
Ostatně velká část písní, které Bennett s Philem Ramonem na desku vybrali, pochází ze stříbrného plátna či broadwayských muzikálů. The Way You Look Tonight zpíval Fred Astaire Ginger Rogersové ve filmu Swing Time.
Tony Bennett: Duets IISony Music 2011 |
Další ploužák It Had to Be You zazněl už v roce 1939 v kriminálním thrilleru The Roaring Twenties. Zajímavý případ je písnička Speak Low, kterou si Bennett zabroukal s Norah Jonesovou. Roku 1943 bylo tuto melodii možné slyšet v hudební hře Kurta Weilla (tenkrát už Newyorčana) a básníka Ogdena Nashe s názvem One Touch of Venus. O rok později z ní udělal hit kapelník Guy Lombardo, který rovněž proslavil Valčík na rozloučenou.
Výčet skladeb s pozoruhodným původem můžeme zakončit písní This Is All I Ask, původně ze Sinatrova alba September of My Years, majícího za téma lidské stárnutí. Hudbu k ní napsal Gordon Jenkins, muž, který si zde zaslouží připomenout už proto, že kromě swingových nahrávek aranžoval i přelomové folkové hity skupiny Weavers Goodnight, Irene a On Top of Old Smokey, tedy Irene, jdi spát a Už koníček pádí.
Výběr materiálu pro album Duets II zkrátka prozrazuje velkou znalost hudební historie, zatímco volba interpretů vypovídá leccos o Bennettově schopnosti tvořit nadčasovou muziku. V jeho společnosti vyniká dokonce i tak zprofanovaná popová diva jako Mariah Careyová, jejíž hlasové kotrmelce v závěrečném ploužáku When Do the Bells Ring for Me důstojně završují onu dlouhou přehlídku šarmu a elegance pro třetí tisíciletí.
