Lidovky.cz

Smoček: 'Dnešní zlo mívá laskavou tvář'

Kultura

  7:00
Přední český divadelní režisér Ladislav Smoček nastudoval v Divadle J. K. Tyla v Plzni Dürrenmattovy Fyziky, proslulé drama z psychiatrické léčebny s detektivní zápletkou.

Režisér Ladislav Smoček foto: archiv MF DNES

Zřejmě nejslavnější dílo švýcarského spisovatele a dramatika, od jehož narození uplynulo letos devadesát let, se na plzeňské scéně objevuje poprvé. Hostující režisér Ladislav Smoček ale již před dvanácti lety režíroval ve Velkém divadle jiné Dürrenmattovo dílo, tragickou komedii Návštěva staré dámy.

LN Svoji první světově známou hru Návštěva staré dámy napsal Friedrich Dürrenmatt v roce 1956, kdy vy jste končil studium divadelní režie na DAMU. Jaké bylo vaše první setkání s jeho dílem?

Byla to právě Návštěva staré dámy. O této „západní“ hře mě informoval v roce 1957 Alfréd Radok a půjčil mi ji k přečtení. Autor jí tehdy zasáhl celý divadelní svět a jeho jméno tímto dílem začínalo být skutečným světovým pojmem. Alfréd Radok spolu s Josefem Svobodou chtěli Návštěvu staré dámy uvést na scéně Stavovského divadla, dokonce už měli určité inscenační pojetí, ale projekt se nakonec neuskutečnil. Hra prostě uvedena nebyla, ačkoliv tuhá společenská atmosféra po zavržení kultu Stalina v roce 1956 už poněkud povolila. Dokladem toho je zájezd Národního divadla na festival do Paříže v tomtéž roce, což byl průlom do železné opony.

LN Co s vámi tehdy Návštěva staré dámy udělala?

Přečetl jsem tu hru bez dechu; od prvních vteřin to byl zážitek elektrizující a dojem naprosto strhující. Dokonale výstižný, a přece maximálně úsporný text - dopad na smysly i mysl byl neuvěřitelný. Jako čerstvého absolventa režie, vnímajícího vše mladou myslí, mě hra hluboce oslovila. A když jsem po bezmála půl století měl tu čest Návštěvu inscenovat na scéně Velkého divadla v Plzni, a tudíž znovu hru číst, její potenciál působil stejně silně jako před lety a výpověď o lidstvu a jeho korumpovatelnosti bez hranic byla bohužel snad ještě aktuálnější.

LN Dürrenmatt odsoudil okupaci v roce 1968 a později podpořil Chartu 77, takže pro normalizační Československo se stal nepřítelem. Teď už se naštěstí hrát může. Je těžké přivést jeho groteskně provokativní, mnohoznačný svět plný ironie a paradoxů na divadelní jeviště?

To je různě těžký úkol podle toho, jak různě založení a duševně vybavení jsou inscenátoři. Když režiséra autor takzvaně chytne a on autora živě chápe, tak zpravidla ví, jak hru pojednat. Vůbec, já hry autorů chápu jako inscenační partitury. Protože ty zásadní hodnoty, které zasahují diváka, jsou samozřejmě přítomny především tam.

Jak na Dürrenmatta?

Antonín Procházka a Jakub Zindulka jako Fyzikové.

"Když režiséra autor takzvaně chytne a on autora živě chápe, tak zpravidla ví, jak hru pojednat," tvrdí Ladislav Smoček. V Plzni již před dvanácti lety uvedl ve Velkém divadle Dürrenmattovu Návštěvu staré dámy, nyní přichází s Fyziky. Zlo v nich není na pohled odpudivé, ale elegantní a atraktivní.

Osobně autory nijak zvlášť nezařazuji. Čím originálnější autor, a sem nepochybně Dürrenmatt patří, tím obtížněji se dá zařazovat do vžitých kategorizujících schémat. Schémata mohou velmi omezovat mysl a především vyhovují schematicky uvažujícím lidem.

LN Čím vás Dürrenmatt oslovuje především?

Tím, jak je opravdu pozoruhodně chytrý. Varuje, upozorňuje, odkrývá. Jde mu o zlo. Ale ne o lecjaké. Vystavuje nám na oči to podstatné ZLO. To, které ohrožuje budoucnost. Jako analytik doby ve Fyzicích až vášnivě varuje, jak nebezpečné je ve vědě na něco vrcholného přijít, neboť zlo je vždy připravené zmocnit se jakéhokoliv poznání a využít je pro své, zhusta agresivní plány. Zlo je krajní chamtivost a neutuchající vůle k ovládnutí. Je to důležité vědět a chránit se lze v autorově vizi jen zatajením schopností vědce a ukrytím se před světem zla. Je to hořká vize a zůstává otázkou, zda je prakticky proveditelná. A potom, přelstít zlo, to není jen tak. Jak ukazuje autor ve Fyzicích, zlo je mazané. A toho si je Dürrenmatt jako skeptik vědom. Vzbuzuje mou velkou úctu.

LN Odkaz Fyziků je naléhavý a určitě stále platný, od napsání hry uplynulo nicméně půl století. Promítá se něčím tato okolnost do vaší plzeňské inscenace?

Rozhodně. Jistá inovace do podoby orwellovského odposlouchávání byla nutná. Mezi technickou úrovní po druhé světové válce a pozdějšími léty je propastný rozdíl. Ale hlavně - v dnešní době má zlo často laskavou tvář. To, že jeho nositelka v Dürrenmattově hře je dost odpudivá, tělesně postižená osoba, by mohlo teď už působit jako klišé. Dnes je, domnívám se, skoro až typické, že podobnou nositelkou zla může být laskavá, atraktivní dáma, elegantní, pěstěná a pohledná, do které by nikdo neřekl, jaké obludné, expandující ambice v sobě má a praktikuje.

 

 

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.