Sezona letních hollywoodských blockbusterů skončila a nastal čas přeladit se na zadumanou, lehce melancholickou podzimní notu. Stěží můžete najít lepšího průvodce, než jakým je finský scenárista a režisér Aki Kaurismäki. Kompletní přehlídka šestnácti celovečerních děl kultovního nezávislého filmaře probíhá pod názvem Muž, cigareta a toužebný pohled do 9. října v pražském kině Aero.
Zajímavé akci, vybavené bohatým doprovodným programem včetně pravé finské sauny, předpřipravila půdu už návštěva čtyřiapadesátiletého tvůrce na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Tamní retrospektivu Kaurismäkiho filmů provázelo i vydání znamenitého monografického sborníku, který vyšel péčí pražského nakladatelství Casablanca.
Němá komedie Juha z roku 1999
Do českých kin navíc vstupují 6. října v obnovené premiéře hned tři Kaurismäkiho starší snímky – Juha (1999), Muž bez minulosti (2002) a Světla v soumraku (2006). Autor, který ve svých filmech s úsporným sarkasmem vyměnil turistické atributy rodného Finska (vodka – sobi – fjordy) za krásu městské všednosti, se však českým divákům představuje i svým nejnovějším dílem. Už od 5. října je v našich kinech k vidění minimalistická sociální pohádka Le Havre.
Monogamní existence
V době, kdy se do centra zájmu uměnímilovné veřejnosti začala v souvislosti s ekonomickou krizí posouvat sociální témata, představují snímky rodáka z finské Orimattily jistotu nezávislou na intelektuálských módách i proměnách artové estetiky. Stálice evropského filmu už téměř třicet let tvrdohlavě ignoruje „uměleckou“ sféru s jejími nevšedními hrdiny a zapeklitými vypravěčskými figurami. Své příběhy podřizuje elegantní jednoduchosti, ale jejich stylizace je unikátní: vznášející se ve vlastním časoprostoru, upoutané do elegantní, ale bytelné sítě utkané z poezie, klasického melodramatu, absurdní grotesky a starosvětského sociálního idealismu.
Na straně obyčejnosti stál absolvent mediálních studií na univerzitě v Tampere už od svého debutu Zločin a trest (1983). Tvůrce, který se filmu začal věnovat spolu se starším bratrem Mikou, si už tehdy jako svého hrdinu vybral osamělého, nevzhledného, mlčenlivého chlapíka, který neusiluje o nic většího (ani menšího) než o klidný, stereotypní život naplněný láskou k jedné ženě a každodenní dřinou ve stálém zaměstnání. Takovým „monogamistou“ by si přál být i nešťastný hrdina černobílého němého melodramatu Juha, prostoduchý vesničan, jehož manželka se spustí s prohnaným světákem z města. Pojetím klasického milostného trojúhelníku, který tirády vyměnil za čisté strohé mezititulky, Kaurismäki protestuje proti těm současným filmovým postavám, jež svou nevinnost dávno utopily v nekonečných, zbytečných dialozích.
Nevinnost jako obnovitelný zdroj lidského bytí se stala tématem i dalšího Kaurismäkiho ceněného snímku, který vstupuje do českých kin. Muž bez minulosti je příběhem postaršího chlapíka, který ztratil paměť a začíná bez jakýchkoli vodítek nový život, vytvářeje v komunitě bezdomovců modelovou kaurismäkiovskou existenci založenou na nápadité činorodosti.
Hrdý vzdor a tvrdohlavý optimismus takového hrdiny se nemohou rodit v „normální“ societě. Vznikají pod tlakem bolestivé, mrzuté a ponižující existence na okraji společnosti, která jako by vše prosté a dobré automaticky odhrnovala za horizont svého zájmu.
Komunita outsiderů je prostředím, ve kterém Kaurismäkiho hrdinové často nacházejí oporu, ať už jde o drama o nezaměstnanosti Mraky odtáhly (1996), nebo o režisérův nejnovější snímek Le Havre, aplikující „finský“ vypravěčský temperament na francouzské prostředí a využívající aktuální motiv ilegálního přistěhovalectví.
Fin v Aeru Režisér Aki Kaurismäki Do 9. 10. budou v pražském kině Aero k vidění všechny filmy Akiho Kaurismäkiho (na snímku) včetně novinky Le Havre. Severský dojem umocní funkční sauna na dvorku kina a koncert kapely Marko Haavisto & Poutahaukat známé z filmu Muž bez minulosti. Všechny snímky budou promítány s českými titulky, vstupné 100 Kč. |
Ani zde však nemůže být vnitřní rovnováhy v malé komunitě, která je obrazem ideálního sociálního světa, docíleno bez toho, aby hrdina nalezl jedinou a pravou lásku. Protivenství, která ho na jeho cestě čekají, bývají v Kaurismäkiho filmech pojata jako zádrhele z žánrových filmů. Zatímco protagonista Světel v soumraku se omylem zahledí do vypočítavé krasavice, hrdinovi filmu Le Havre hrozí, že mu jeho ženu vyrve smrtelná choroba. Podobně tomu bylo už v jiném režisérově „francouzském“ díle, Bohémském životě (1992).
Aki Kaurismäki ovšem není tvůrcem, který by se nečinně povaloval na dobytých pozicích. Spolu s tím, jak nechává stárnout své oblíbené herce, vedené k působivému a efektivnímu „nezúčastněnému“ projevu, opouští i vlastní bytostný pesimismus. Jeho svět stále zřetelněji infikuje starosvětská láska a úcta k lidskosti.
Zatímco dřív byl Kaurismäki schopný své hrdiny opouštět uprostřed cesty, nyní je poklidně dovede třeba až k dokonalému happy endu. Skrz své lakonické bajky ovšem tento zamlklý vypravěč nezačíná koketovat s kýčem, ale paradoxně nahlíží do samotného srdce reality.