Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě se dnes večer dočká svého jubilejního, patnáctého zahájení. Svojí výzvou: Osvoboďte Jafara Panahiho! se připojil k obdobným hlasům, jaké zazněly například z festivalů v Cannes či Berlíně a jaké znějí ze všech koutů demokratického filmového světa (včetně Hollywoodu). Organizátorům jihlavského festivalu přitom zjevně nejde o pouhý módní projev solidarity. Zmíněná výzva je součástí jejich obecné snahy podněcovat, podporovat a mapovat svobodomyslného autorského ducha napříč režimy a politickými systémy, samozřejmě především v oblasti dokumentárního filmu.
V Jihlavě bude uveden Panahiho nejčerstvější a nejspíš bohužel na delší dobu poslední kinematografický počin Není to film (premiérovaný letos v Cannes, kam byl údajně propašován z Iránu v narozeninovém dortu). Jednapadesátiletý iránský tvůrce jej natočil během jediného dne ve svém domácím vězení, ještě než byl odsouzen k šesti letům žaláře, dvacetiletému zákazu jakékoli filmařské činnosti, poskytování rozhovorů a cestování za hranice, to vše proto, že se měl jako filmař dopouštět protirežimní činnosti. V rozhovoru se spolutvůrcem, dokumentaristou Motjabou Mirtahmasbem před objektivem mimo jiné vysvětluje, o čem měl být snímek, který nesměl natočit a za jehož přípravu je nyní perzekuován.
Po vydařeném street-artu do vězení
Nestor moderního španělského dokumentu Basilio Martín Patino, který v Jihlavě uvede svoji retrospektivu, sice nebyl vystaven tak tvrdým represím jako Panahi, nicméně svými svéráznými dokumenty z éry Frankova režimu se rovněž citelně dotknul hranice politické tolerance. Důkazem budiž to, že zmíněné filmy směly být uvedeny až po diktátorově smrti. V neposlední řadě bude festival v rámci nově zavedeného Inspiračního fóra, určeného přítomný filmařům, hostit také uměleckou skupinu Vojna – přičemž jeden z jejích aktérů čeká po vydařené street-artové provokaci v moskevském vězení na soud.
Svobodný umělecký projev, byť nepuncovaný otevřeným střetem se zákony, slibují ovšem i další části bohatého programu. Ať už je to retrospektiva sociálních dokumentů italského režiséra Vittoria De Sety, který na festivalu převezme Cenu za přínos světové kinematografii, či renomovaných experimentátorů Woodyho Vasulky a Billa Violy. Ze čtyř nabitých soutěžních sekcí (věnovaných dokumentu světovému, středo- a východoevropskému, českému a experimentálnímu) budou tvůrčí výboje patrně nejostřeji sledovány v domácí kategorii Česká radost. Premiéru zde bude mít dlouho očekávaný film Karla Vachka Tmář a jeho rod nebo sociálně analytický Závod ke dnu Víta Janečka. V rámci nesoutěžních projekcí bude také uveden například letos dokončený Nejlepší film, jaký byl kdy prodán Morgana Spulocka (autor populárního Super Size Me).
Kam zmizel Prior?Jihlavští organizátoři se rozhodli splnit si sen a nechali zmizet smutně proslulou budovu Prioru, která se pravidelně objevuje na seznamech nejhorších staveb posledních desetiletí. Samozřejmě že jde o zmizení jen symbolické a dočasné, Budova, která stojí na místě brutálně zbořených středověkých domů, tzv. Kreclu, se na pár dní obalí poloprůhlednou bílou látkou. Hlavní iniciátor obalování a zároveň ředitel MFDF Marek Hovorka nezastírá, že se nechal inspirovat dílem slavného obalovače Christa (nar. 1935). „Když jsem viděl, jak dokonale dokázal Christo zabalit pařížský most Pont-Neuf nebo německý Reichstag (dnes Bundestag), byl jsem fascinován a hned jsem pomyslel na náš Prior. A když se naši architekti Josef Čančík a Vít Šimek rozhodli zahalit festivalové budovy do bílých šatů, byl již jen krůček i k zabalení celého Prioru,“ řekl Hovorka. Zajímavé je, že projekt zmizení jihlavského Prioru je podporován nejen četnými místními podnikateli, ale i provozovatelem a majitelem samotného obchodního domu. |
Za patnáct let se jihlavskému festivalu podařilo vypracovat z komorní atmosféry dřevních začátků k největší a nejvýznamnější událost svého druhu ve střední a východní Evropě. Rok od roku rozšiřuje nabídku snímků i okruh diváků. Už jen promítat zde svůj film je proto dneska pro dokumentaristu (především českého) úspěch. S významem festivalu roste pochopitelně taky jeho vliv. A to i díky jeho již desetileté spolupráci s Institutem dokumentárního filmu, který v rámci Industry programu nabízí podporu filmovým profesionálům. Jihlavský festival svým vyhraněným výběrem děl, vyznačujících se svobodným autorským projevem, vybízí návštěvníka, aby si k tomu, co je mu ukazováno, formuloval nějaký postoj a podroboval ho rok co rok nové kritické reflexi. Ať už jako autor nebo divák.
