Lidovky.cz

Zamilovaný Goethe baví a vychovává Němce

Kultura

  7:00
I Johann Wolfgang Goethe, mramorový klasik nejklasičtější, byl kdysi mladý, bujarý a plný životních šťáv a elánu. Ve filmu Goethe!, který byl o víkendu v Praze uveden na přehlídce Das Filmfest, skáče na koně a jede posedlý vášní rozkvetlou krajinou. Inu, romantik.

Johann a Lotta. Románek, který skončil tuctem dětí, jenomže ne Goethových (herci Miriam Steinová a Alexander Fehling). foto: siff.net

Johann Wolfgang Goethe je samozřejmě v německých zemích stále předmětem obdivu, kultu, snad i hrdosti přiměřeného druhu. Skoro v každém knihkupectví mají cosi jako Goethův koutek, kde je možné pořídit různé goethovské propriety (povinné jsou listy ginkgo biloby – jinanu dvoulaločného), knihy nejrůznějšího zaměření (Goethovy recepty, Goethovy nohavice, Goethovy vtipy, Goethe a květiny, hmyz, mikroskop, ženy...).

S jeho životem a dílem jsou v Německu spojeny desítky poutních míst, jež vrcholí ve městě nejgoethovštějším, tedy ve Výmaru. Otázka, kterou si návštěvník odjinud klade, je, do jaké míry je Goethe opravdu čten, kolik Němců opravdu po svém géniovi sáhne, kolik z nich opravdu přečetlo když ne Fausta, tak aspoň Utrpení mladého Werthera, jež je samozřejmě povinnou školní četbou, což má nejspíš podobně odpuzující účinek jako u školní lektury třeba u nás. Což je samozřejmě škoda a v případě Werthera citové ochuzení navíc.

Film německého režiséra Philippa Stölzla (nar. 1967, pochází z Mnichova) proto působí, jako by byl přímo objednán německým ministerstvem školství a tělovýchovy, kdyby něco takového měli. Je šit přímo na míru diváctvu, které potřebuje dostatečnou míru vzruchu, emocí a akce, aby vůbec zpozornělo. Hrdinou proto nemůže samozřejmě být starý výmarský Olympan, jenž již svá největší životní dramata ukryl do své myslitelské lebky, nýbrž musí jím být rozpustilý, potřeštěný a skrz naskrz sympatický mladík.

Werther s navijákem

Kromě potenciální geniality (ta se ale ještě úplně nerozvinula) jím musí cloumat též věci dobře zfilmovatelné, tedy především milostné puzení, které pak již „klasický“ Goethe spíše v zájmu podstatnějších věcí a uměřenosti potlačoval. Byť ještě na sklonku jeho života jednou srdce se vší vášnivostí vybuchlo, a to právě v českých lázních, vzníceno sedmnáctiletou Ulrikou von Levetzow... Film Goethe s vykřičníkem zobrazuje s velkou licencí epizodu, jež vedla ke vzniku největšího bestselleru své doby, ke zmíněnému Utrpení mladého Werthera.

Romantika. Termín, jejž musel Goethe teprve vynalézt.

Je to tedy epizoda, na jejímž začátku – v roce 1772 – se třiadvacetiletý, nepříliš úspěšný student práv vrací ze studií ve Štrasburku do rodného Frankfurtu, kde ho přijímá nespokojený otec. Aby z něj bylo aspoň něco, posílá ho k říšskému komornímu soudu do nedalekého Wetzlaru, což byla tehdy, jak napsal sám Goethe ve své biografii Dichtung und Wahrheit, dosti špinavá díra s ponurými příkrými uličkami. Dnes je to samozřejmě krásné vyfintěné historické město.

Zde mladík Johann nastoupí jako mladý jurist. Práce v kanceláři ho samozřejmě nemůže příliš uspokojovat, tak hledá zábavu a povyražení, kde může: s kumpány vyráží na divoké pitky, seznamuje se s děvčaty, jež jsou ve filmu frivolnější a drzejší (cool), než asi odpovídalo dobovým poměrům. Nejraději se ovšem mladý romantik (jenže on musí teprve romantismus „vynalézt“) prohání na koni po krásném okolí, přičemž se nemůže nezamilovat. Do Lotty.

Jak známo, Goethe ve Wetzlaru nejprve prožil a pak ve značně dramatičtější a vypjatější podobě vylíčil ve své nesmrtelné novele milostný cit k mladé Lottě Buffové, která už ale byla zasnoubena s jiným s právníkem Kestnerem¨, jenž byl solidní partií. To se v novele odehraje značně melodramaticky (hrdina se z lásky bolu zastřelí), zatímco ve filmu značně dramaticky (hrdina chce při souboji zastřelit soka) a výchovně (nakonec místo zamýšlené sebevraždy napíše knihu, která ho proslaví.)

Goethe!

Německo 2010
Režie: Philipp Stölzl
Hrají: Alexander Fehling, Moritz Bleibtreu, Volker Bruch a další
V ČR uvádí festival Das Filmfest

Vtip filmu je v tom, že bere „Werthera“ jakoby vážně, že tedy předvádí ve vší vášnivosti to, co ve „skutečnosti“ bylo poněkud obyčejnější a co Goethe prožil sice jistě též vážně, ale přece jen s větším odstupem. Rád se přiznám, že mně to vůbec nevadilo, a přestože jsem dosti hleděl na to, jakého onen film dělá z Goetha milovníka a téměř rozervaného sebevraha, zkonzumoval jsem to – řečeno velmi nebásnicky – i s navijákem a se slzou v oku na závěr. Německé školní mládeži bych skoro takový film záviděl. Možná by ho měla vidět i ta naše.

Působivost filmu je dána i tím, že pro Goetha byl nalezen herec Alexander Fehling, který se mladému Johannovi skutečně pozoruhodně podobá, aspoň pokud jde soudit z příslušných podobizen... Navíc výborně hraje. Velmi sympatická je i herečka Miriam Steinová, která se svému předobrazu, Lottě Buffové, podobat zase tak nemusela, stačilo, že je pěkná. A výborný jako vždy je i Moritz Bleibtreu, jeden z nejobsazovanějších německých herců (zahrál si teroristu Baadera v BaaderMeinhof Komplex), který hraje rozporuplnou postavu Goethova – a Wertherova – soka Alberta Kestnera, toho, jenž si Lottu spořádaně vezme a má s ní tucet dětí. Co by Goethe s tolika dětmi asi dělal?

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.