Jihlavské "souhlaví" kmenových organizátorů dokázalo během minulých ročníků vtisknout festivalu originální tvář. MFDF Jihlava je tak dnes už proslulý svým sofistikovaně hravým stylem, který prostupuje celé festivalové dění.
Také poroty jednotlivých soutěžních sekcí mají velmi různorodou podobu, která jde přesně v duchu originality (se slabostí pro sociální experiment) festivalové dramaturgie. A tak např. vítězný film soutěžní sekce Opus Bonum vybírá pouze jediný porotce (z řad filmařských osobností), v porotě sekce Česká radost pravidelně zasedá vedle filmových profesionálů některý z obyvatel města Jihlava a volbu nejlepšího experimentálního filmu zase určují členové jedné (filmařské) rodiny.
Sekce Mezi moři představuje v tomto ohledu poněkud výjimku z pravidla, neboť čtyřčlenná porota složená z filmových kritiků, historiků, filmařů a novinářů nejvíce připomíná klasické uspořádání porot na běžných filmových přehlídkách. Z tohoto titulu se můžeme domnívat, že vítězné filmy (aniž by byly lepší nebo horší než vítězové ostatních kategorií) budou více zrcadlit současný vkus mezinárodní filmařské veřejnosti.
"Film je obzvláště výmluvný díky tomu, že se obejde bez slovního komentáře. Nachází dokonalou, avšak křehkou rovnováhu mezi tragičností směšného muže a arogancí vůdce, který postupně ztrácí legitimitu. Snímek je jasnou odpovědí na výzvu k odkrývání historie pomocí obrazů." Těmito slovy zdůvodnila loňská porota, které vévodil významný německý teoretik Thomas Elsaesser, ocenění epického střihového filmu Andreie Ujică Vlastní životopis Nicolae Ceausesca. O dva roky dříve bodoval u jiné poroty (v které mj. zasedal legendární historik amerického avantgardního filmu P. Adams-Sitney) jiný rumunský tvůrce. Thomas Ciulei uvedl v Jihlavě svůj Květinový most – křehký a lidský portrét otce, který se na moldavském venkově za vynucené nepřítomnosti své manželky poctivě a se zanícením stará o hospodářství i výchovu tří dospívajících dětí.
Artěl, film Sergeje Loznitsy
V porotě zasedl i Sergej Loznica
Roli porotce v sekci Mezi moři si několikrát vyzkoušeli i samotní ocenění tvůrci. Mezi nimi byl také jeden z předních ruských režisérů současnosti Sergej Loznica. Loznica, jehož hraný debut Moje štěstí soutěžil v roce 2010 o Zlatou palmu v Cannes, byl v Jihlavě oceněn za film Artěl. Černobílý a mrazivý portrét ruské zimy, který nezapře typický rukopis svého autora, povyšuje banální všednodennost na svébytnou uměleckou výpověď odkazující ke klasikům ruské kinematografie. Rakouská režisérka Anja Salomonowitz zase před svým pozváním do jihlavské poroty zaujala inscenovaným para-dokumentem, který se zabývá celosvětovým fenoménem nezákonného obchodování se ženami. Snímek Stalo se krátce před tím vychází ze skutečných výpovědí postižených žen, které na plátně převypráví lidé přímo spojení s natáčenými událostmi a místy: od celníků po barmana v nevěstinci.
Mezi ty filmy, které budou mít v rámci této kolekce na portále Doc Alliance Films svojí premiéru, patří film Hranica slovenského režiséra Jaroslava Vojtka, který jihlavskými vavříny (z roku 2009) započal úspěšnou pouť po evropských festivalech. Hranica je příběh "malých" lidských osudů v soukolí "velkých" dějin: "Odkaz komunismu, přetrvávání svévolně stanovených hranic, krutost absolutní moci, lhostejnost vzdálených úřadů, důležitost náboženství a snaha rodin, aby mohly zůstat spolu navzdory všem silám, které je rozdělují." Tak popsala porota Vojtkův vítězný film, který bude v týdnu od 24.10 do 31.10. stejně jako další tituly tohoto výběru ke zhlédnutí zdarma na www.dafilms.com