Pokud nedojde k něčemu nepředjímatelnému, třeba k hradnímu puči, setrvá současný prezident ve svém úřadě již jen necelých čtrnáct měsíců. To se sice může jevit jako doba dlouhá, ale ve skutečnosti je to již jen mžik oka, jenž lze prožít již se zatnutými zuby.
ČTĚTE TAKÉ: |
Osobně přitom nevylučuji, že po odchodu Václava Klause, upadnou mnozí jeho kritici, sebe v to počítaje, v melancholii, neboť tak dlouhé spolužití, byť třeba konfliktní, nemohlo nepřerůst v citovou vazbu. Na druhé straně víme, že Václav Klaus z obzoru nezmizí, takže snad nebudou následky jeho přirozené detronizace nijak bolestivé.
Nyní je tedy konečně čas na předvedení kandidátů. Ti se rodí z nejasně definované hmoty: někdo si myslí, že by to mohl být ten či onen - a tak už to zůstane. Nyní existuje docela slušná možnost, že by se jím mohl stát Karel Schwarzenberg, proti čemuž by autor sloupku neměl vůbec nic, naopak.
Zároveň by se přece jen panu ministrovi divil, že by se mu do toho opravdu chtělo. Dovolím si tu proto navrhnout alternativu. Ne snad že bych se cítil tak důležitý, ale proto, že by byla škoda, kdyby to jméno nepadlo a pak by se příslušné kruhy divily a chytaly se za nos. Tím jménem je Jiří Gruša, spisovatel, básník, diplomat, překladatel atd.
Důvody jsou tyto: Jiří Gruša není o nic méně ješitný, než byli předchozí dva svobodní prezidenti, na rozdíl od toho posledního má ale smysl pro humor, což ho spojuje s tím prvním.
Za druhé: Jiří Gruša je významný český spisovatel a básník, což jistě není podmínka, ale po letech bychom tam opět měli někoho, kdo bude mít literárně hodnotné, ironií a duchem prodchnuté projevy, v nichž by necirkulovaly dokola pořád ty samé osobní obsese.
Za třetí: V politickém životopise Jiřího Gruši nejsou trapná místa, naopak. Už jako mladík se projevoval nonkonformně, za normalizace byl zakázaný jako každý správný mladý muž, jeho básně byly erotické a próza komplikovaná a přitom politická: i do vězení se za ni dostal. Podepsal Chartu 77 a pak ho nepustili do země.
PSALI JSME: |
Za čtvrté je Jiří Gruša člověk, který něčeho ve světě dosáhl (byl předsedou světového PEN klubu), takže nemá osobní trauma, že musí zahraničí poučovat a vymezovat se vůči němu, neboť ví, že takový postoj je nejen nesmyslný, ale i směšný. Ví, že národ není žádná posvátná kráva, ale společenství lidí, kteří mají společně usilovat o to, aby jejich život za něco stál.
Vsadím se, že Jiří Gruša by ostudu neudělal a stát by v něm měl chytrého a zajímavého prezidenta.
