Tady se rodil punk. Podívejte se

Bylo to pár přátel ze střední školy v britském městě Bromley. Měli rádi stejnou hudbu, zvláštně se oblékali a ve všemožném smyslu se považovali za outsidery za okrajem slušné společnosti. Jeden z nich, Simon Barker, kterému se říkalo Six, se v londýnském lesbickém klubu seznámil s dívkou Lindou.

Bydlela v rozsáhlém apartmá 1016 hotelu St. James a Sixe pozvala, jestli by nechtěl obývat jednu z jeho ložnic. Six s nadšením souhlasil, protože se už nemusel trmácet nočními autobusy na periferii Londýna. St. James Hotel stál v samém centru města, z jedné strany měl Buckinghamský palác, z druhé Scotland Yard, z další kostel. A právě v tomto prostředí se začal rodit punk a toto hotelové apartmá se stalo místem setkávání jeho protagonistů.

Skvělá práce s žiletkou

Bylo štěstí, že si tehdy Six koupil ten nejlevnější automatický fotoaparát. Pokud mu to v letech 1976 až 1978 jeho finanční situace dovolila, fotil své přátele během večírků, v klubech, na koncertech, v ulítlých modelech a účesech nebo jen tak doma.

Z mnoha těchto přátel se staly pojmy: zpěváci Billy Idol nebo Adam Ant, módní návrhářka Vivienne Westwoodová a punkový guru Malcolm McLaren, zpěvačka Siouxsie Sioux.

Jordan. Punková múza Adama Anta

Nebo třeba Jordan, punková múza s trčícími vlasy a obličejovým designem v duchu bauhausovské abstrakce. Adam Ant ji jednou požádal, aby mu do kůže zad žiletkou vyřezala slovo FUCK. Protože se jí to povedlo skvěle, Adam Ant jí navrhl, aby se stala manažerkou jeho rockové skupiny. Není to pro podobnou práci ta nejlepší klasifikace?

Rodinné album se špendlíky

Fotíte-li automatickým aparátem na barvu a používáte-li blesk, vyjdou vám nekompromisně pravdivé fotografie, jaké jste možná ani nezamýšleli. Vidíte každou šmouhu líčidla v obličeji i nemístnost a ubohost interiéru, ve kterém se podobné fotografování většinou odehrává.

Kouzlo Barkerových snímků nespočívá v kvalitě obrazu nebo umělecké zručnosti a stylizaci, ale především v půvabu a originalitě lidí, kteří stáli před jeho objektivem. Často to byly jen sotva víc než děti. Přes výhružná gesta a hranou drsnost byli více než svému okolí nebezpeční sami sobě.

Svou fotografickou kolekci Barker nazývá rodinným albem. Dobře tak charakterizuje zpřízněnost mezi fotografem a fotografovanými, která je ze snímků dodnes cítit. A to i pro ty, kdo u toho tehdy nebyli. Ostatně ty obýváky a kuchyně z fotografií se zas tolik neliší od bytů, kde se i za železnou oponou scházely party podobně narušené mládeže a pravděpodobně tak činí dodnes.

Fotografie Simona Barkera se již v minulosti staly součástí knih mapujících příběh hudebních skupin jako Sex Pistols nebo Siouxsie and the Banshees. Když v loňském roce zemřel punkový guru Malcolm McLaren, vrátil se Barker ke starým negativům a fotografiím, aby si oživil počátky punku. Na začátku to vypadalo jako pořádně švihlý mejdan a nakonec se z něj stalo respektované kulturní hnutí. Kolekci těchto znovuoživených fotografií, doplněnou anglickým vzpomínkovým textem, právě vydalo nakladatelství Divus. To má samo k punkové estetice DIY blízko a vesele se potácí na hraně světové expanze a bankrotu.