Petr Nikl svou inscenaci popisuje jako hudebně scénický obraz o čase a ozvěnách paměti. Komorní melodram vznikal souběžně s výstavou Hračky Libuše Niklové, která byla k vidění v roce 2010 v Umělecko-průmyslovém muzeu a výstavou Petra Nikla Dialog s maminkou v Letohrádku Hvězda. Obě tyto výstavy byly v loňském roce uvedeny v Paříži a Libuše Niklová se tak stala vůbec první českou umělkyní, jejíž tvorba byla představena v Musée des Arts Décoratifs, v pařížském Louvru.
Hračky Libuše Niklové - z Napajedel až do Paříže
„Poslední dobou rozvíjím široký cyklus maminčiných portrétů převážně z doby, kdy měla osm let. Inspiruje mě cyklus fotografií z roku 1942, hlavně zachycení jedné letní chvíle, kdy stojí na zahradě, oslepena sluncem. Z tohoto pocitu času, zataveného v prostoru a době, v níž jsem ještě tehdy neexistoval, vzniklo postupně i několik textů, které jsem si zhudebnil, a také touha vytvořit z této inspirace divadelní obraz,“ říká Petr Nikl.
Výtvarník a performer pro prostor divadla vytvořil inscenovaný obraz složený z velkého množství nafukovacích kostek. Průsvitné objekty a vzduch jako základní stavební hmota, stejně jako jeho nepolapitelnost a tvarová pomíjivost fungují jako metafora k postižení paměti. „Pomohlo mi to osvobodit se strachu z možného nostalgicky sentimentálního vyznění mé autobiografické sondy“, uzavírá Nikl.
Celý melodram vznikl s pomocí Ondřeje Eremiáše, "héliového leteckého kouzelníka", který velké nafukovací kostky rozhýbává, hudebníka Miroslava Černého a Davida Vrbíka, který zvuky v prostoru následně štěpí a zrcadlí. Protože je melodram v neustálém vývoji, pro lednové uvedení byl přizván i Ondřej Smeykal, který představení doplní hrou na nafukovací didgeridoo.
