Poté, co byla jeho kapela B4 nominovaná na výroční hudební cenu Vinyla, stíhá muzikant a divadelník „Federsel“ Procházka vydat další, výrazem zcela jiné album. Když na nějaké desce ňafá pes do extatického kytarového sólování, může jít buď o takzvaný „hudební humor“, anebo o pokus novátorsky experimentovat. Tady je to ještě jinak.
Hráč na akustické i elektronické nástroje, věčný kramář, kutil a vynalézač Procházka vytvořil tajemný a absurdní amalgám postrockového jamování, jehož proud se přelévá od hravých momentů k dosti temným. Albové setkání s finským přítelem, nazvané An Evening With Federsel&Mäkelä, bylo v pondělí pokřtěno v Praze.
Tedy upřímně řečeno, není úplně jisté, zda druhý finský protagonista není čistě imaginární (webové pátrání o tom mnoho nenapovědělo), nakonec se zdá, že spíše ne a Pasi Mäkelä, vedoucí údajné finské skupiny Läski, skutečně existuje. Ale ta nejistota je dobrou součástí Federselovy hry, v níž se potkává fantazírování s pozapomenutými faktoidy a všednostmi, které se nikdy neproslaví. Zřetelné rytmy se tu rozmývají do změti bez kontur a zase vyplouvají na povrch: jako by se tu zaplétalo několik kapel do sebe, a ještě s několika rozhlasovými stanicemi.
Necítíme to ale jako chaos: spíš jako psychedelický zvukový obraz, který je plodem jasné koncepce. Federsela Mäkelä jako by sčítali, co všechno ze zvuků, stylů a médií se nám za ta léta napromítalo do hlavy: nechybí, byť v detailu, scratchování gramodesky s Vladimírem Menšíkem. Copak nás v dnešním světě pořád nebombarduje kanonáda podnětů a nabídek? Copak všechno to, co máme rádi, neznečišťuje pět dalších věcí, které ve stejnou chvíli usilují o naši pozornost?
Intenzivní a nejnervnější jsou „šamanská“místa (Underwater Excitement), jakési zaklínání, kde muzika hraje role poltergeista i vymítače. Jsou tu ale vlastně i příjemné plochy – bluesový riff, do nějž bzučí analogové zvuky a zněle bručí hrdelní zpěv. Když se vynoří přehlednější varhany a staré syntezátory (Joy, Dead Mans Shoes), připomene se v jejich groovech Procházkova skupina B4, která přes všechno chytré novátorství zůstává u formátu písní. An Evening je na rozdíl od ní spíš neklidný sen o písňovém albu, „těžká“ deska, jejíž dikci nejlíp porozumějí lidé kolem klubových alternativ a současného výtvarného umění. I ti ostatní by však mohli cítit, že Procházka nevytváří přehnaně ambiciózní a vážností zatěžkanou muziku: v krajině krajností je doma.
Camping ve Veletržní ulici
Nové album je střípkem v rozmanité a intenzivní činnosti Tomáše Procházky. Ten celek je mnohem podstatnější než tato konkrétní deska a neměl by ujít pozornosti nikoho, kdo si přeje poznat zásadní tvorbu v dnešním Česku. Pásmo aktivit je dost široké: od členství v divadle Buchty a loutky přes vynikající „krautnoisovou“ kapelu B4 po pořádání řady pražských improvizačních koncertů Wakkushoppu. Procházka je ale hlavně zakládajícím členem scénické jednotky Handa Gote Research & Development, která (nostalgicky i objevitelsky) ráda provádí industriální i mediální archeologii, hrabe se v trochu směšných starých počítačích a normalizačních antikvitách.
An Evening With Federsel & MäkeläVydalo Polí 5, 2012 |
Nejnovější představení Handa Gote nazvané Mraky je překvapivě adresným vyprávěním o dvacátém století v Čechách: performerka, tanečnice a choreografka Veronika Švábová rekapituluje reálný osud své rodiny, jíž se během předchozích generací dotklo idealistické zakládání komunistické strany, nacismus, udávání, mučení i popravy. Vynikající Mraky jsou tím nejkonkrétnějším ve spektru Procházkových aktivit: An Evening With Federsel & Mäkelä zastupuje druhý, abstraktní pól. I když v chytrém mixu osobního a společenského jde nakonec o podobné podstatné věci.
Příznivci Handa Gote by si neměli nechat ujít jejich druhý „urban camping“. Poté, co vloni strávili čtyřiadvacet hodin rituály, prací i všedními úkony na piazzettě Národního divadla, letos (28. února) budou pokračovat v tomtéž duchu mimo městský ruch: na kontroverzním staveništi u Veletržní ulice Holešovický trojúhelník.
