Je to bezpochyby jeden z nejpodivnějších českých filmů posledních let – a zřejmě právě proto, jak se vymaňuje z průměru, jej pořadatelé letošního mezinárodního filmového festivalu v Berlíně přijali do sekce Fórum, určené mladým a nekonvenčním filmařům. Snímek Příliš mladá noc tam jako jediný hájí české barvy. Jeho příběh není úplně lehké převyprávět – odehrává se kdesi mezi realitou a metaforou, často není jisté, co je pravda a co představa. Dva kluci na prahu puberty, ještě děti, ale už přitahovaní světem dospělých, se dosti zvláštní shodou okolností ocitnou na jakési silvestrovské afterparty s několika lidmi, kteří – i když to třeba na první pohled nemusí být znát – prožívají cosi jako vztahové peklo. Po berlínském festivalovém publiku budou mít šanci film vidět i čeští diváci, v kinech bude od konce března.
LN Jak se člověk dostane s absolventským filmem z FAMU na Berlinale?
Měli jsme plán, že právě dokončenou Příliš mladou noc zkusíme přihlásit na pár áčkových festivalů, a pak se uvidí. To bylo loni v říjnu, Berlinale byl jeden z prvních pokusů. A vyšlo to, i když u absolventských snímků se to asi úplně často nestává. Jsem příjemně překvapený, že tam náš film vzali vážně.
LN Vyprávíte příběh dvou dvanáctiletých kluků, kteří se den po Silvestru přichomýtnou do vztahového propletence jedné mladé ženy a několika mužů, zůstanou s nimi na dlouhou dobu v bytě a vidí a zažívají věci, na které by si měli ještě pár let počkat – zamýšlel jste to jako realistické spodobnění nějaké možné situace, nebo je to pro vás spíš symbolická záležitost?
On to vlastně ani nemá být příběh těch dětí. Zpočátku to tak vypadá, pak se ale děti stanou především svědky toho, co se odehrává mezi dospělými. Kluci jsou tam v podstatě jako určitá chyba na scéně, která ukazuje, jak je svět dospělých nabubřelý, falešný, bez citu. Dětské postavy v tomhle filmu nejsou psychologické, na rozdíl od těch dospělých. Pustí se do každé věci, kterou ten dospělý svět nabízí – pijou, kouří – ale není to o tom, jestli je ten zážitek nějak promění. Jsou takovým katalyzátorem a měřítkem problémů, které mají dospělé postavy.
Film Příliš mladá noc slovinského režiséra Olma Omerzu
LN S jakým poznáním či pocitem by měli diváci po Příliš mladé noci odcházet z kina?
Asi by se měli ptát, kdy jde v našich vztazích o lásku a kdy si chceme jen přivlastnit toho druhého. Když hrajeme hru a něco ztrácíme, tak to chceme dostat zpátky a používáme k tomu různé prostředky, někdy i krajní. Spíše než o lásku jde pak o boj o moc.
LN Ve filmu rozehráváte různé situace a vztahové konstelace, které působí velmi reálně a přirozeně, i když se odehrávají na dost bizarním půdorysu a často není úplně zřejmé, co vše je za nimi...
Mě v klasických realistických psychologických filmech často trochu štve, že se tam až moc ukazují příčiny a důvody, proč se postavy chovají tak, jak se chovají. Přijde mi, že se tím ztratí jakési tajemství. Jako divák mám rád otázky – když je postava přesvědčivá a já nerozumím, proč se tak chová, tak mám s tím filmem jakousi interakci, nutí mě to přemýšlet. V Příliš mladé noci mohou některé situace působit trochu přehnaně. Ale měl jsem pocit, že zároveň můžeme najít pro jednání jednotlivých postav tolik důvodů, které se nemusí v tom filmu bezprostředně ukazovat, že můžeme dělat všechny ty dramatické střety reálné. O to mi šlo a myslím, že se to povedlo.
Olmo Omerzu (* 1984)Narodil se ve slovinské Lublani. Věnoval se mj. tvorbě komiksů, v roce 2004 byl přijat na pražskou FAMU. Studium zakončil snímkem Příliš mladá noc. Již v minulosti zaujal jeho středometrážní film Druhé dějství z roku 2008, který byl v české distribuci společně s filmem Bába Zuzany Špidlové. |
LN Jedna scéna bude nejspíš považovaná za dost kontroverzní, mladá žena se v ní smyslně líbá s jedním z dvanáctiletých kluků. Jak důležité bylo ve filmu právě tohle mít?
Od chvíle, kdy se postavy tohohle filmu potkají, začnou překonávat hranice. A tahle představa je asi taková poslední hranice. Proto bylo důležité ji tam mít a ztvárnit ji tak realisticky. Chtěl jsem tam dostat ten obraz, při kterém vám přeběhne mráz po zádech a máte pocit, že dál už jít nejde. Je to zlomový bod, po kterém následuje už jen ráno, kdy se postavy chtějí zbavit zodpovědnosti a zapomenout.
LN Jak se vám taková taková scéna natáčela?
Snažil jsem se nedělat z toho žádnou vědu, chtěl jsem, aby to bylo natáčení jako každé jiné. Samozřejmě že tam bylo určité napětí a nervozita, ale podařilo se je překonat. Mimochodem dětští herci byli v době natáčení o dost starší, než na kolik vypadají.
LN Už víte, zda budete svůj další film natáčet v České republice, nebo ve Slovinsku?
Nový film připravujeme s Jiřím Konečným, který produkoval i Příliš mladou noc. Takže to bude český film, i když by se měl odehrávat částečně na moři....
LN Něco dobrodružného?
Ano, ale zároveň to bude takové existenciálně laděné drama o rozpadu rodiny. Svou roli tam bude hrát i pes robinson, který strávil pár let sám na jednom ostrově... je to zase taková trochu snová alegorie, i když tam ukazuju reálné skutečnosti.
