Britský pop má novou hrdinku. Beth Jeans Houghton

Do džungle dnešních britských zpěvaček přibyla další: ale zdá se, že půjde bleskurychle rozeznat, aspoň podle zvuku debutového alba s bizarním názvem Yours Truly, Cellophane Nose (Se srdečným pozdravem celofánový nos).

Jednadvacetileté Beth Jeans Houghton komentátoři občas připisují styl nu-folk: staví ji tedy třeba po bok úspěšné Bat For Lashes čili Natashy Khan. Obě dívky vyšly z osobního písničkářství, kombinují ho však se smyslem pro mytologii, surreálnou obraznost a okázalou image.

Tygří kombinéza, v níž „folkařka“ Beth Jeans vystupuje, jí vysloužila v tisku přezdívku „secondhandová Gaga“. A ještě jedno o ní britský tisk dobře ví: paparazziové ji opakovaně vyfotili po boku Anthonyho Kiedise, člena Red Hot Chili Peppers. Mezi oběma z páru je věkový rozdíl osmatřicet let, což koneckonců přiléhavě ilustruje nadgenerační povahu současné popové scény.

Obsadit zónu vedle Kate Bush

Ale kostýmy a vztahy nejsou důvodem, proč je ohlas nového alba tak vřelý. „Dnes v noci se mi zdálo o dvanáctistěnech,“ znějí úvodní slova singlu Dodecahedron a je to adekvátní vstupní brána do světa plného symbolů a zmínek o barvách. Bethin hlas je velmi solidní, melodie poctivě hledají cestu pryč od omšelých popových formulí - nesmírně podstatný je však zvuk alba.

Písně od komorních úvodů nenásilně mohutní až k doprovodu komorního orchestříku a nesmírně svěžích sborů. Už od dob Beach Boys se traduje pojem „kapesní symfonie“: v USA formát miniatur s velkým obsazením nedávno oživil zpěvák a skladatel Sufjan Stevens, Beth je další v řadě. Orchestraci vymýšlela spolu se zkušeným producentem Benem Hillierem, který má na kontě spolupráce s Depeche Mode, Blur nebo The Horrors.

„Při skládání jsme se dostali kamsi mezi zvuk Kate Bush a kapely Beirut,“ řekl Hillier časopisu Mojo. „Ta zóna je naštěstí neobsazená a my jsme se tam rádi usadili.“
Klasicizující pocit dotváří i zpěvaččin falzet, který tu víří ve výškách dost jistě, takže s přehledem nechává za sebou autorky, u nichž image převládá nad vokálními schopnostmi (třeba Florence Welch z populárních Florence and the Machine). Může se to zdát absurdní, ale v jednadvaceti je Beth Jeans velmi zkušenou muzikantkou. Začínala v šestnácti (tehdejší song Veins, Žíly, pokládají někteří dokonce za nejlepší), což v dnešní Británii není velká výjimka.

Nedávno se s asistencí časopisu Observer dokonce konal londýnský festival kapel „pod osmnáct“: povzbuzeni snadnou publikací na internetu a snem o popové slávě, vrhají se do poloprofesionálního nezávislého popu někteří teenageři v mnohem mladším věku, než jak tomu bylo dřív.

Folk, ale radši se show

Britská média jako BBC a Guardian jsou z Beth Jeans nadšením zcela na větvi, což může mít kromě samotné hudby pár příčin navíc. Vydavatelství Mute Records přineslo jména jako Depeche Mode a Nick Cave, tyhle objevy se však přece jen děly před třiceti lety. Vposlední dekádě Mute nevěděli, co se sebou, na nějaký čas je koupili velcí EMI, nyní je firma producenta Daniela Millera zase nezávislá. V posledním roce bodovala melancholickým, osobním písničkářstvím solitéra Joshe T. Pearsona (ve výroční anketě LN vyzdvihl jeho album Ondřej Štindl), interesantně zanedbaný skeptik však věkem patří taky spíš k Caveově družině.

Beth Jeans je oproti tomu signálem, že Mute by mohli mít chuť lovit zase víc mezi nastupující generací. Stará Anglie nemá silné reprezentanty v pop-písničkářské vlně, kterou reprezentují američtí CocoRosie, Joanna Newsom, Sufjan Stevens nebo Bon Iver, čerstvě ověnčený dvěma cenami Grammy. Tahle autorská zpěvačka, která Bonu Iverovi před časem předskakovala, by mohla zaujmout podobné publikum, zároveň zjevně oplývá dravější popovou ambicí a uvidíme, zda zvuk orchestříku a sborů nevymění příště třeba za víc taneční elektroniky: extatické a hédonistické momenty má v písních už teď.
A že se přestěhovala do Los Angeles? To anglickým manažerům a patriotům nemusí vadit, aspoň víc pracuje na americkém průlomu. Zatím se prý vozí cadillakem Neila Younga, užívá si přízeň zmíněného Anthonyho Kiedise a chodí na večírky art celebrit ráže Damiena Hirsta.

Na to, že před aktuálním albem se profilovala jako tradiční folkařka, je to docela strmý vývoj. Ještě že jejím písním neuškodil. Album teď vyhlásila deskou týdne česká stanice Radio Wave, a pokud se Beth Jeans neleknou ani komerčnější rádia, mainstreamové proudy se můžou dočkat víc než milého předjarního osvěžení.