Už po prvních minutách nového sitkomu Helena bylo zřejmé, že se jedná o revoluční produkt, který testuje, bez čeho všeho se takový pořad obejde, a zda i tak přiláká dostatečné množství diváků ochotných zhlédnout absurdně dlouhý blok reklam na prostředky k čištění WC, dětské prdíky a lahodnou smetanu.
Hlavním předmětem testu nepochybně bylo, zda je možno vytvořit sitkom bez toho, aby se v něm dělo cokoli zábavného: to musela být pro tvůrce velká výzva, ale podařilo se. Hrdinka se pouze handrkuje s dětmi, s manželem, s učitelkou, se sestrou, s nadřízeným, to vše asi tak, jako byste celý den šmírovali svou protivnou sousedku, kterou nesnášíte.
Znovu se také přiblížil ideál univerzálního českého seriálu v prášku, jakéhosi amarounu televizní tvorby: jde-li to před zprávmi, je to Ulice, je-li v tom tu a tam doktor, je to Ordinace, jestli je za každou větou včetně Dobrý den přimíchán smích (vtip přitom není nutný, ba možná by spíše rušil), je to sitkom.
V náročném zadání Heleny navíc evidentně byly ty nejméně sympatické postavy, jaké si lze v rodinné komedii představit, ten nejnevhodnější casting a nejslabší výkony, jakých jsou vybraní herci schopni. Ze zahraničních vzorů muselo být povoleno převzít jen jejich chyby.
Pokud tento seriál uspěje, bude to pro celou televizní branži velké vítězství. Potvrdí se, že českým divákům opravdu stačí produkty ve verzi ultra-light a není potřeba jim nabízet cokoliv, co by vyžadovalo jakékoli výraznější úsilí, kreativitu či řemeslo. Držme tedy palce!