Seriálová kronika relativních úspěchů a absolutních blamáží Slavoje Houslice dosvědčila, že „lidový“ a chytrý humor nemusí být vždycky v příkrém protikladu. Evidentní lásku k venkovskému sportu dokázal scenárista a režisér Jan Prušinovský manifestovat bez sentimentu a poetických příkras. Křivolaké charaktery postav vystavil značně nemilosrdnému pohledu a do prvoplánové komičnosti obvykle nezabředl tak hluboko, aby se z ní nedokázal zase povznést o ligu výš. Úspěch seriálu vedl až ke vzniku filmu, který právě vstupuje do kin.
Úvaha, že se fanoušci rádi ještě jednou setkají s hvězdou týmu Jardou Kuželem, patlavým veterinářem Větvičkou či ukecaným gamblerem Hovorkou je patrně správná a premiéra filmu je svého druhu událostí. Jenomže jak každý ví, okres není kraj a seriál není film.
Odcházení trenéra Hnátka
Ať již to autor na samém počátku celého projektu zamýšlel, či nikoliv, půda pro filmový „prequel“ byla připravená takřka ideálně. Vrátit se v čase a oživit mytickou postavu trenéra Hnátka, jehož popel se v prvnímdíle rozprašoval po hřišti, nebyl vůbec špatný nápad a skutečně z něj asi mohl vzejít plnohodnotný filmový příběh.
Líčení trenérova zápasu o úspěch svěřeného týmu, o vlastní autoritu a potažmo o život daleko přesahuje hřiště vesnického fotbalu. V groteskních kulisách tu vyvstává dějinný archetyp autoritativního vládce, jemuž dříve či později nutně začnou docházet síly. Jeho zápas o udržení moci, skrývání slabosti a konečné podlehnutí dorážejícím mladším konkurentům, kdy dopředu známým vyústěním je smrt – to je dost hluboká tragédie. Anebo (samozřejmě) komedie, pokud je agilním kandidátem na alfa-samce bezpáteřný a ne moc chytrý Jirka Luňák (Ondřej Vetchý), odcházejícím vládcem sveřepý podivín v podání Miroslava Krobota a bojuje se o tak prestižní post, jakým je funkce trenéra Slavoje Houslice. Bizarnost, surovost i nevyhnutelnost celého procesu přitom může vyniknout dokonce lépe než v těžce pojatém dramatu. Takové momenty v Okresním přeboru skutečně jsou; jde však opravdu jen o momenty, které se v úhrnu ztrácejí pod nánosem odbytě působících vedlejších motivů.
Okresní přeborČR 2012 |
Režisér hovoří o trenéru Hnátkovi jako o westernovém hrdinovi: ano, když se morous s nehybnou tváří kypící vnitřním vztekem chopí rohového praporku či jakékoliv jiné zbraně (a dojde i na střelbu), skutečně je to onen charismatický šerif nebo rančer, tvrdý k sobě i k ostatním, jemuž vůbec nesejde na tom, aby jej ti, jimž velí, milovali. Chce, aby ho poslouchali a něčeho dosáhli. Ve westernu by se takový hrdina patrně nakonec postavil nelítostnému nepříteli a v boji na život a na smrt prověřil platnost svých zásad.
Od lajny k lajně
V Okresním přeboru žádný vnější nepřítel vlastně není. Ctižádostivý Jirka Luňák, jakkoli je v příběhu výrazný, zůstává vedlejší postavou. Stejně jako celý reptající houslický tým je ho potřeba postavit do latě, ne porazit. Skutečným soupeřem pro trenéra je jeho těžce nemocné srdce a pak také on sám se svou tvrdošíjnou povahou. Bude ale tohle ještě komedie, kterou čekají diváci původního seriálu?
Jan Prušinovský si nakonec pomůže tím, že Hnátkův sebezničující fanatismus dovede až k totální absurditě, aniž by si ovšem pro takový krok nějak přesvědčivě připravil půdu. Ani tak by ale ještě s dějem na celý film nevystačil (nebo přinejmenším nevěří, že by vystačil), a tak do příběhu zaplétá další motivy, bohužel obstarané z půjčovny dost laciných berliček. Zdrojem mnoha podstatných situací je kolotočářská famílie, která se (vlastně ani moc nevíme proč) dlouhodobě utábořila v areálu houslického hřiště. Celá tato linie táhne film směrem k bezzubé, nevěrohodné taškařici téměř ve stylu Zdeňka Trošky.
To samé je signalizace na přejezdu, která funguje opačně, než má, a nikomu to nevadí, protože místní to přece dávno znají: coby pilíř celovečerního filmu trochu slabé.
Síla seriálu je v přirozenosti a lehkosti, které alespoň z některých epizod vyzařují. Ve filmu se naopak dostavila zřetelná křeč z vyčerpání. To, že údaje o Hnátkově smrti tak docela nesedí s informacemi podanými na počátku seriálu, je pak v podstatě už jen drobnost...
