Lidovky.cz

Magnesia Litera: Ajvaz, autor knihy roku, je dobrá volba

Kultura

  21:00
PRAHA - Literární ceny Magnesia Litera znají své laureáty. Knihou roku se stala próza Michala Ajvaze Lucemburská zahrada, i když nezískala cenu ve své kategorii, čili próza. Tu obdržel Marek Šindelka za povídky Zůstaňte s námi. Literu za poezii si odnesl Radek Fridrich a objevem roku se stal Štěpán Hulík s knihou Kinematografie zapomnění.

Hlavní cenu získal spisovatel Michal Ajvaz za novelu Lucemburská zahrada – vydalo ji loni Druhé město. Počtvrté se tak stalo vítězem ankety dílo původní české prózy, jejíž propagace byla jednou z hlavních motivací vzniku ceny: po Novákově doku-románu Zatím dobrý (2005), románu Petry Soukupové Zmizet (2009) aloňské posmrtně udělené ceně Janu Balabánovi za román Zeptej se táty.

Litery 2012

Magnesia Litera – Kniha roku
Michal Ajvaz: Lucemburská zahrada (Druhé město)

Litera za prózu
Marek Šindelka: Zůstaňte s námi (Odeon)

Litera za poezii
Radek Fridrich: Krooa krooa (Host)

Litera za knihu pro děti a mládež
Radek Malý: Listonoš vítr (Albatros)

Litera za literaturu faktu
Jiří Knapík, Martin Franc a kol.: Průvodce kulturním děním aživotním stylem v českých zemích 1948–1967 (Academia)

Litera za nakladatelský čin
Alexandr Solženicyn: Souostroví Gulag (Academia)

Litera za překladovou knihu
Irene Némirovská: Francouzská suita (Přeložila Helena Beguivinová, Paseka)

Litera pro objev roku
Štěpán Hulík: Kinematografie zapomnění (Academia)

Albatros Media Cena čtenářů
Zdeněk Svěrák: Nové povídky (Fragment)

Opět se opakovala situace z předchozích dvou ročníků, kdy absolutní vítěz nevyhrál svou vlastní kategorii, tedy prózu. To , že v ní zvítězil mladý povídkář Marek Šindelka za knihu Zůstaňte s námi. se může jevit poněkud paradoxně. Vysvětlení tkví ve způsobu hlasování: zatímco v užších kategoriích hlasuje několikačlenná porota, v případě „velké ceny“ (dotovaná je 200 tisíci korunami) hlasy posílá tzv. velká porota složená z tří set oslovených lidí „od literatury a knih“.

Dalším paradoxem je, že poslední Ajvazova kniha je spíše drobnějším pandánem za velkými romány Prázdné ulice (2004) a Cesta na jih (2008), které tehdy Litera opomenula: nicméně za Prázdné ulice získal Ajvaz v roce 2005 Seifertovu cenu, byť šalamounsky napůl s Jiřím Suchým.

Lze tedy asi říci, že nyní si porotci buď konečně Ajvaze přečetli – útlejší kniha má své přednosti –, nebo cítili jakýsi mravní závazek. Možné také je, že je to věc nahodilá. V každém případě je Michal Ajvaz (nar. 1949) jméno, které je v současné české literatuře vyslovováno s velkým respektem. Je to natolik svébytný autor, že nikdy nejde pod svou úroveň, a to, pod čím je podepsaný, není nikdy nezajímavé, nudné, špatně napsané.

Hlavní cenu Magnesia Litera - Kniha roku 2012 získal Michal Ajvaz za knihu Lucemburská zahrada.

Kritikou bývá řazen mezi autory, kterým jsou rovněž blízké fantazijní, magické a postmoderní postupy a jejichž knihy vytvořily v 90. let cosi jako „hlavní proud“ české umělecké prózy: Jiří Kratochvil, Daniela Hodrová, Jáchym Topol... Spojuje je i to, že publikační možnosti před rokem 1989 byly pro ně buď zcela uzavřené (Topol, Kratochvil), nebo o ně ani příliš nestály (Ajvaz).

Ajvaz patří k nejfilozofičteji vybaveným českým literátům, sám je i autorem několika filozofických knih. Neznamená to však, že je jeho dílo beletristické nepřístupné a nečitelné. Naopak, jeho rysem je hravost, vypravěčská lehkost při splétání bizarních příběhů a radost z líčení exotických prostředí. Jeho texty oplývají výtvarnou kvalitou, stejně jako zvláštní jemnou jazykovou kulturou. Ajvaz je dobrá volba.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.