Slovinská skupina Laibach, zřejmě jeden z nejúspěšnějších „východních“ hudebních projektů posledního čtvrtstoletí, se do Česka vrací ráda a často. Počet jejich zdejších koncertů se odhadem bude blížit dvacítce, přičemž ten první – a nepochybně nejvypjatější – proběhl v porevoluční atmosféře roku 1990.
Jejich včerejší vystoupení v pražském klubu Akropolis potvrdilo obvyklý rozporuplný pocit z jejich hraní: myslí to všechno vážně, nebo je to jen parodie? A především – koncertují již jen z jakési finanční setrvačnosti, nebo je tam skrytý prvek invence, jakkoliv retrospektivní?
Nacisté na odvrácené straně Měsíce
Jistou zvláštností jejich včerejšího vystoupení bylo, že jejich příjezd byl pojat jako doprovodný a samozřejmě i propagační počin k filmovému ztvárnění poněkud divoké představy, že nacisté (tedy ti přeživší) po druhé světové válce našli útočiště na odvrácené straně Měsíce (nic společného s deskou Pink Floyd, ještě to by scházelo…) a v roce 2018 to přiletí matičce Zemi osolit. Film s dostatečně pevným názvem „Iron Sky“ ponechme stranou, to je na zcela jinou recenzi. Jen připomeňme, že hlavním autorem filmové hudby jsou právě Laibach a i jejich současné turné se nese v duchu jednoho z filmových sloganů – „We Come in Peace“, neboli „Přicházíme v míru“…
Skupina Laibach v pražském Paláci Akropolis
Počátek včerejšího koncertu, který nastal nečekaně brzy po avizovaném úvodu (asi jen 11 minut po osmé hodině večerní), ale o originálním programu nijak nesvědčil. Po zhruba hodinové reprodukované hudbě, kterou tvořily fragmenty skladeb Laibach podkreslené basově výživným pomalým rytmem, došlo hned na několik kusů z raného období skupiny, které tvořily páteř i jejich předloňského vystoupení v Lucerna Music Baru. Začalo se „Mi kujemo bodočnost“ (ano, „My tavíme budoucnost“), následovalo „Smrt za smrt“ (překladu asi netřeba…) a do třetice všeho industriálního „Brat moj“. Vše již sice slyšené, byť povedené předělávky, v rodné slovinštině.
Prvotní pocit, že koncert bude jen opakovačkou za nemalé peníze, ovšem záhy zmizel. Došlo na věci taktéž staré, ale dlouho nehrané. Jednak na taktéž téměř prehistorickou „Die Liebe“ z půli 80. let (ano, tady už došlo na němčinu…), a pak na ukázku z těžko stravitelného, byť i z dnešního pohledu vcelku povedeného pokusu o zhudebnění marxistických tezí s výmluvným názvem „Kapital“, konkrétně pak skladbu „Le Privilege Des Morts“ (zde ojedinělý lingvistický výlet do Francie, na koncertě si zpěvák Milan Fras vypomohl textem v deskách, jak jinak než kožených).
Došlo i na překvapení
Pak přišla první z cover-verzí, tentokrát beatlesovská „Across the Universe“, která byla odrazovým můstkem k hlavní části večera: písničkám z již výše zmiňovaného filmu, doprovázeným i obrazem. Dojezd obstaralo pár spíše novějších věcí, došlo ovšem i na několik překvapení: ať už na předělávku projektu zakladatele jejich hlavní nahrávací stáje Mute Records Daniela Millera (písnička „Warm Leatherhette“ od Millerova někdejšího projektu The Normal) či úplně na závěr na dylanovskou „Ballad of a Thin Man“.
Laibach ve svém ustáleném novém složení (z původní sestavy zůstal jen zpěvák Milan Fras) a již pár posledních let čistě elektronické formě s doprovodem bicích (svědčí jim to více než rozpačité kytarové experimenty druhé poloviny 90. let) nenechali nikoho na pochybách, že stále nemůže vědět, co od nich čekat. Včerejší koncert byl důkazem – originální části se střídali se zaběhlými. Vcelku šlo ale o příjemný zážitek, těch lepších okamžiků bylo nepochybně více.
Jistou umanutost (či nedokonalost?) bylo možné odhalit i v marketingovém doprovodu, což jaksi nabouralo premisu o čistě finančním důvodu jejich přítomnosti. U stánku s CD a tričky nebylo ani vidu po právě vycházejícím soundtracku k výše zmiňovanému filmu „Iron Sky“. To i takový nekomerčák Marc Lanegan, který nedávno obšťastnil Prahu svým koncertem, nejen přivezl svoji novou desku i ve vinylovém formátu, ale ještě se pak u stánku rozhodl podpořit její prodej svojí přítomností a několika čmáranci svého fixu, jež je při troše představivosti možné pokládat za jeho laskavý popis…
P.S.: A ještě malá zajímavost pro návštěvníky včerejšího koncertu Laibach: jak vidno ze setlistu, ochudili (či ušetřili?) Prahu o druhý přídavek, jenž měl sestávat z kousků „God Is God“ a zřejmě „Das Spiel ist aus“ (psáno jen „Raus“). Ale i tak to byl nakonec podařený večer…
