Lidovky.cz

NEJ HITY: Co si přivezly Tři sestry z Budapešti

Kultura

  7:00
PRAHA - "Normální člověk tomuhle textu nemůže porozumět, ale klídek – on taky žádné dalekosáhlé poselství neskrývá,“ prohlašuje zpěvák a textař Fanánek, občanským jménem František Moravec. A upřímně popisuje počáteční tvůrčí nasazení souboru Tři sestry: „My byli tenkrát všichni líní jak vši, povalovali jsme se v obýváku na gauči a každý z nás se vzmohl sotva na jeden řádek textu. Všichni přihodili po slovíčku – a vznikla tahle dadaistická mozaika.“

Koncert skupiny Tři sestry foto: ČTK

Těžko výsledek popsat lépe: „To nevadí, šoubyznys jede v Pešti / tvá tvář se rdí dnes večer na letišti / gaviál řve v Margaretě ve fontáně / nechápu, proč nechovám se já spontánně...“ Podstatná byla hudba, kterou bylo nutno opatřit nějakými slovy, aby bylo možné koncertovat – tedy hrát pro radost, bez větších uměleckých ambicí; nebyl důvod přikládat textům jakoukoliv důležitost. A téma k této geografické písni se samo nabízelo.

„V polovině osmdesátých let jsme do Budapešti jezdívali rádi – na rockové koncerty a za nákupy. Daly se tam pořídit jak gramofonové desky, tak tehdy pověstné džínové plesniváče, punkové řetězy a podobné módní doplňky, ale především levný chlast.
Kromě naší oblíbené Barack pálenky i ovocné šampáňo za pouhých sedmadvacet korun československých!“ olizuje se při vzpomínce Fanánek, který navíc zdůrazňuje, že kvalitou vysoce převyšovala tehdy populární tuzemské ovocné víno zvané čučo.

Zásadní večírky tehdy probíhaly na Markétině ostrově u hudební fontány; na proslulém Margit-szigetu. „Vypili jsme pár lahví a vesele naskákali do kašny. Občas bylo těžší z ní vylézt, čemuž se ovšem nelze divit, když jsme jedno ráno po noci strávené v parku udělali živý řetěz z mrtvých flašek – byl dlouhý asi šedesát metrů,“ vzpomíná na mladické veselení básník, uvedený v roce 2009 do Beatové síně slávy.

Budapešť

Hudba a text: Tři sestry 
Hrají: Tři sestry
Rok vydání: 1990

To nevadí, šoubyznys jede v Pešti,
tvá tvář se rdí dnes večer na letišti.
Gavial řve v Margaretě ve fontáně,
nechápu proč nechovám se já spontánně.

Prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní.

Havajskej bend co zkouší na letišti,
tři nádraží a Škála supermárket,
uzený sýr, pálinka, čéreě barák
a parlament je celkem slušnej barák.

Prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní.

Franz Kafka jde s kyblíčkem k pískovišti,
Ferlinghetti brouzdá se v brouzdališti,
žralok má dost, odjíždí z Keleti Pú,
jen jeden den, medvídek pivo a pú.

Prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní, prásk podkoní.

Jinak to viděl v biografii Tří sester od Radka Diestlera s názvem 25 let ve 25 obrazech Petr Jírovec, zvaný též Dachau, toho času kytarista souboru, který v roce 1988 emigroval do Rakouska: „Mně jeden večer před fontánou ukradli fotoaparát. Šli jsme do hospody, měl jsem praktiku za tři tisíce, nechal jsem ji tam, a když jsem se vrátil, zapřeli ji. Byl jsem hodně naštvanej a s Magorem jsme si vybrali obchod, odkud ukradneme nový. Vybrali jsme si jeden, kterej zjevně vypadal jako státní; říkali jsme si, že nebudeme škodit soukromníkům, který se snažej... Vymysleli jsme plán, že vlezu do obchodu, zabavím je, nechám si ukázat foťák, čajznu ho a pomažu pryč. V momentě, kdy mě Magor uvidí vycházet, vejde do dveří... Zdařilo se to podle plánu, ukradl jsem si Praktiku B 100, jediný, co mi nedali, byla baterka a film. To ale koupil Magor vzápětí. Takže foťák dopadl dobře a byl přichystaný pro nadcházející večer u fontány...“

Tím se vysvětlují zmínky o Margaretě. A co dělají v textu věhlasní literáti Franz Kafka a Lawrence Ferlinghetti, z nichž první jde s kyblíčkem k pískovišti a druhý se brouzdá v brouzdališti? Určité vysvětlení má Ing. Magor, civilním jménem Tomáš Doležal, jinak baskytarista a manažer skupiny: „Franz Kafka byl tehdy módním čtivem a Ferlinghettiho jsem miloval – tak moc, že jsem se jeho básně snažil vnutit Petru Kratochvílovi alias Bomburovi, jednomu z našich tehdejších zpěváků. Ale jemu byla nějaká poezie ukradená!“ Kdo by taky při tehdejší konzumaci alkoholu myslel na umění.

„Žralok má dost, odjíždí z Keleti pu...“ Česky: z Východního nádraží ve čtvrti Józsefváros. Občas bylo opravdu třeba rychle chytat nejbližší vlak – i maďarský sekt dokázal pořádně zamotat hlavu. Jak vzpomíná Fanánek ve zmiňované životopisné knize: „Podle pozdějšího líčení jsem se neomaleně vrhl na jakousi noční chodkyni, ovšem naštěstí v místě plném lidí. Jako případ mezinárodního významu a velké nebezpečnosti mě převezli na maďarskou StB, kde se mnou chtěli sepsat protokol. Mne obestřela iluze, že jsou to hitlerovci, snad pro tu neznámou řeč, a byl jsem hrdina. Vypjal jsem se a s pohledem upřeným skrz mříže ke vzdálené Moskvě zřetelně řekl: ‚Těper v koncé vojny, ja ničego ne skažu.‘ StB byli uznalí, tak pokývali hlavou a nechali mě hodinu rozmyslet se. Celé se to opakovalo třikrát a pak, jak jsem střízlivěl, mi docházely překvapivé souvislosti. Jakž takž jsem vysvětlil, oč se jedná, co jsem zač, jak jsem přijel a že jsme se trochu opili. StB mi oplátkou sdělila, co jsem dělal, a já se zastyděl a omluvil. Chlap, co mě vyslýchal, mě nechal podepsat protokol a vyvedl z bran Petschkárny. Tam mi na rozlučku řekl: ‚Und, František, nicht trinken hier.‘ Ujistil jsem ho, že mě to ani nenapadne.“

Pro Fanánkovu psychickou pohodu a další repertoár Tří sester se slib naštěstí netýkal konzumace alkoholických nápojů v rodném Československu...

Nej hity každé pondělí

Příště -  The Matadors: Hate Everything Except Of Hatter

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.