Hledání odpovídajícího tvaru pro zkušenost, která není pro člověka standardní, je hlavním motivem výstavy Geometrův zlý sen v pražském Topičově salonu. Malby i prostorové instalace sedmi autorů vybral pro expozici kurátor Petr Vaňous.
"Geometrův zlý sen je metafora - geometr je zeměměřič, který musí být přesný a má za úkol, co nepřesněji změřit zemi. Tahle výstava zpřístupňuje geometrii za hranicí přesnosti," říká kurátor.
Na výstavě jsou zastoupení současní autoři všech generací. Nejstarší je Aleš Svoboda (narozen v roce 1956), žák nedávno zesnulého malíře Zdeňka Sýkory. Nejmladším výtvarníkem je osmadvacetiletý Lukáš Machalický.
Zdání klame
"Přísně geometrické věci na výstavě nejsou. I když třeba obraz Jiřího Matějů tak vypadá, ale když se před něj divák postaví a bude ho sledovat delší dobu, tak zjistí, že celá struktura je dynamická, proměnná. Permanentně se světelnými podmínkami se obraz proměňuje," vysvětlil Vaňous, který v současnosti působí jako odborný asistent na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru kresby.
Z prostorových objektů zaujme například socha Jana Kováříka s názvem Infantila nebo jeho trojrozměrné Mraky. Hranice mezi klasickým obrazem a objektem stírají díla Petra Duba, jehož rozměrná plátna mají výrazné vypoukliny. V Topičově saloně jsou vystaveny i práce Michaely Maupicové a Pavla Mrkuse. Výstava potrvá do 21. září.
