Použít k označení výtvorů zastoupených v Městské knihovně jen termín graffiti není přesné. Graffiti, už z podstaty slova samotného – od řeckého slovesa grafein, tedy psát – zdůrazňuje vztah ke slovům a písmenům. Nejde se ale omezit jen na ně, jak ukazují například abstraktní technizující díla amsterdamského výtvarníka Delty, kterému již není dvacet ani třicet, ale přes čtyřicet let. Graffiti se začal věnovat již v 80. letech, v pionýrské době graffiti v Evropě, protože moderní verze má své kořeny za oceánem v New Yorku konce 60. let.
Městem posedlíGalerie hlavního města Prahy - Městská knihovna |
Další výtvarníci se nedrží jen plochy zdí, prostor galerie je okupován také několika objekty jako v případě českého výtvarníka Jana Kalába, jenž používá přezdívku Point. Kolážové dílo americké výtvarnice Swoon, jediné ženy na výstavě, z vystřihovánek v životní velikosti podle vlastních předloh se neváže ke zvolené přezdívce a písmem se nezabývá. Je to vlastní forma umění na ulici, často lepené na vybrané zdi města.
Výstava v Městské knihovně nemá snahu postihnout moderní historii graffiti, není příběhem historie graffiti. Finanční náročnost takového projektu by byla patrně neúnosná a je pochopitelné, že autoři výstavy rezignovali na tento záměr. Získat na výstavu díla Keitha Haringa nebo Jean-Michela Basquiata by bylo značně nákladné. Krom jiného tento fakt dokládá skutečnost, že graffiti proniklo do prostředí umění a do mezinárodního výstavního průmyslu.
Vystavovat díla tvůrců původně zaměřených na tvoření v ulicích není žádnou novinkou. Díla obou zmíněných tvůrců Haringa a Basquiata jsou součástí galerijního provozu několik desítek let, Basquiata lze třeba vidět mimo jiné i v expozici pařížského Centre Pompidou.
Zkrocení sprejeři
Během výstavy se jistě ozvou hlasy odmítající zkrocenou prezentaci graffiti v galerii, natož ve velké státní instituci, protože podstata graffiti je v ilegálním působení přímo venku ve městě. Autoři z výstavy v Městské knihovně tento názor, vcelku pochopitelně, nesdílí. Švýcarský výtvarník Smash 137 z Basileje, který se graffiti věnuje více než dvacet let, v rozhovoru pro LN řekl, že se nikdy necítil jako rebel. „Nikdy mým cílem nebyla destrukce, ale něco pozitivního, kreativního. Dávám městu to nejlepší, co mu můžu dát – umělecká díla. Dnes většinu dnů trávím v ateliéru a ne na ulici. V ateliéru mám výborné světlo, dostatek prostoru a času. Zkrátka skvělé podmínky pro tvorbu.“
Městem posedlí - výstava graffity a streetartu v Městské knihovně v Praze
Smash 137 je pravidelně vystavován v galeriích, současně lze na jeho díla narazit i na vlacích. Věnuje se psaní hlavně své přezdívky, jak sám říká, v jeho díle není důležitá zpráva, neobsahuje žádné hlubokomyslné poselství, důležitá je pro něj forma a barva. Jeho graffiti jsou rozevlátá, barevně i tvarově dynamická, často na pomezí abstrakce, i když většinou je možné v díle písmena jeho jména rozpoznat. Dánský výtvarník Bates také není v graffiti prostředí žádným nováčkem, začal se mu věnovat již v roce 1984 a od té doby s graffiti procestoval Evropu, USA, Afriku, dostal se i do Japonska a na Nový Zéland. Batesovo dílo vytvořené v Městské knihovně lze stavět do pomyslného protipólu dílům Delty, Zedze a dalších writerů, kteří opustili slova a písmena. „Mým zájmem je hlavně písmo, proto se na mé zdi v galerii objevuje řada různých druhů písma, různé fonty. Graffiti začíná tagem, podpisem, a z toho vycházím,“ řekl Bates.
Díla pařížského výtvarníka Honeta (graffiti věnuje od roku 1988) lze poznat v široké škále od psaní písmen až po figurální kompozice s přehlednou barevností a jasnými konturami. V jeho pojetí v rámci graffiti vše souvisí se vším a odmítá vidět rozlišení mezi tagem, dílem na zdi venku, na vlaku nebo v galerii. Galerijní prostor ho příliš neláká, v Paříži odmítl několik galerií. „Graffiti je forma poznávání vlastního města. Nesedím doma, graffitimě táhne ven. Baví mě chodit a objevovat divná místa, třeba pařížské katakomby. Můj ateliér je venku,“ říká Honet.
Umění čmáranice
Městem posedlí celkem představuje dvacet šest umělců z deseti zemí, hojně je zastoupeno domácí prostředí. Vystavení autoři mají svůj časem dozrálý projev, jsou osobnostmi svého oboru.
Většina děl zanikne spolu s koncem výstavy. Pomíjivost je ale neoddělitelnou součástí graffiti, bývají často přemalována dalšími writery, případně zásahem úřadů.
Každý se s těmito výtvarnými projevy mnohokrát setkal, často s odmítavě naježenými vlasy. Graffiti a street art má neodmyslitelně obě tváře, kvalitní výtvarná díla i agresi čmáranic. Vzbudit pozornost, předvést se a vyvolat silné emoce, to není vždy na škodu.