Nick Cave nemá zrovna málo podobných melancholických kusů, jako je tenhle, některé z nich jsou o hodně známější, snad i lepší. Nedávno jsem ji ale při práci zaslechl... a bylo po práci.
Nick Cave: O ChildrenPísnička je z desky Abbatoir Blues / Lyre of Orpheus |
Povědomá melancholická kytara, klavír, hlas, v textu smrt, snad vražda, možná záchrana nebo její přelud. Před ničím se nezastavující Caveův sarkasmus v textu jako kdyby se tloukl se smutnou a nijak neshazovanou touhou v jeho hlase, ale spíš k ní patří.
Možná je to hlas člověka lačnícího po tom, nemuset být sarkastický. A jeho barva v okamžiku, kdy zpívá slovo „children“, evokuje úžas i úděs rodičovství. „Odpusťte nám, co jsme udělali, ze začátku to byla docela legrace. Tohle si vemte, než zmizíme pryč - klíče od gulagu.“
Na konci slova o asi iluzorní naději lehounce výsměšná intonace Nicka Cavea trochu bolí, ale co... Třeba naděje je jaksi z principu směšná, nemusí to nutně znamenat, že postrádá smysl. Ach, Nicku...
Píseň v hlavě každé pondělíPříště - Robert Schumann: Dva granátníci |
