Lidovky.cz

Výstava ve Vídni bodá do očí a divák se ptá, zda je blázen

Kultura

  15:00
Umělé světlo je hlavním tématem velké výstavy amerického minimalisty Dana Flavina ve vídeňském Museum moderner Kunst (MUMOK). Výstava se jmenuje stručně – Světla (Lights). A světelných variací se divákovi dostane plno.

Zářivky z Hornbachu. Dan Flavin pro své instalace používá zásadně průmyslově vyráběné trubice, čímž vzdává hold ruskému konstruktivistovi Vladimiru Tatlinovi. foto: MUMOK

Rozlehlé i menší místnosti jsou zalité barevnou i bílou září zářivek. Sestavených do opakujících se kompozic bez výrazných gest opanovalo na třicet výtvorů několik pater.
Je to pěkná scéna. Dan Flavin stojí na větrné písečné pláži za slunného dne. Kamera, která ho snímá, stojí decentně opodál, a tak nevidíme, co si to vlastně mistr do svého skicáře kreslí. Slyšíme ovšem jeho vyznání se moři. Obdivoval ho už jako malý chlapec a stále se k němu vrací. Možná právě vymyslel další dílo – modrou neonovou trubici zavěšenou na zdi. Nebo rovnou tři modré zářivé neonové trubice zavěšené na zdi vedle třech nezářivých.

Ovšem filmem o Flavinovi výstava končí. Záběry vtipkujícího mistra procházejícího galerií s koštětem kolem na zemi rozmístěných kreseb jsou až úplným závěrem. Koštětem Flavin vybírá díla pro výstavu. Přehlídka ve Vídni začíná prvním dílem sestávajícím jen z běžně dostupných žlutých zářivek nazvaným the diagonal of May 25 (to Constantin Brancusi) z roku 1963. Jedná se o jedinou žlutou zářivku připevněnou diagonálně ke zdi. Věnování Brancusimu je příznačné, protože právě jeho dílo, a především Nekonečný sloup (1937), bylo minimalisty obdivováno. Centrem minimalismu byl na počátku 60. let minulého století New York.

Dan Flavin: Světla

Museum moderner Kunst, Vídeň
Do 3. 2. 2013

Flavin se do New Yorku dostal po své misi u letectva armády USA, kam nastoupil spolu se svým dvojčetem Davidem hned po dokončení střední školy. Na zdejší Columbia University studoval také dějiny umění a navštěvoval přednášky slavného historika umění Meyera Schapira. Měl představu, že znalost dějin umění mu pomůže rozvinout své vlastní umění. V té době se věnoval především menším kresbám a akvarelům, které kombinoval s trhaným papírem a lepenkou.

Během studií si Flavin přivydělával krom jiného v Guggenheimově muzeu v oddělení pro poštu. Nebo později v Museum of Modern Art jako hlídač a obsluha výtahu. Mladí umělci pracující v různých pozicích po hlavních výstavních institucích nejsou ničím výjimečným – Flavin se v těchto zaměstnáních seznámil s malířemWardem Jacksonem, Brucem Glaserem, Solem LeWittem a mnoha dalšími v budoucnu důležitými postavami uměleckého prostředí nejen v New Yorku a USA.

Svou první vlastní samostatnou výstavu měl v roce 1961 v newyorské Judson Gallery. V té době začal pracovat na sérii Icons. O tři roky později se uskutečnila jeho první samostatná světelná výstava. Současná expozice v MUMOK skrze raná díla ozřejmuje počátky Flavinovy tvorby se světlem.

Bílý zářící čtverec vs. kritik

Flavin také takřka současně se svou první samostatnou výstavou připravil v New Yorku přehlídku Jedenáct umělců (Kaymar Gallery), kde se vedle jeho vlastních děl objevili umělci Ward Jackson, Donald Judd, Sol LeWitt či Frank Stella. Minimalisté se snažili omezit, případně zcela vyloučit spojitost s čímkoli jiným než samotným dílem. Lapidárně řečeno se snaží zbavit se obsahu díla. Symbolismus je nechtěný, ale v případě Flavina to neplatí tak samozřejmě, a už vůbec ne úplně. Ve srovnání s dobově výrazným pop-artem se minimalisté snaží držet čisté a jasné geometrie svých opakujících se předmětů a instalací. Jejich výraz je maximálně strohý, často až přímo chladně odlidštěný v naleštěných ocelových kompozicích.

Divák stojící před takovým dílem se má soustředit jen na dílo samo. V případě setkání s Flavinovými instalacemi se lze posouvat ve vztahu k nim od „svítí mi to nepříjemně ostře do očí“ až po „historie a význam světla v dějinách umění“.

Flavin, který pět let na přání svého otce studoval v semináři, se základnímu vymezení bezobsažnosti vymyká. Záměrným vyhledáváním aluzí na náboženské obrazy a celkově svou prací se světlem se symbolickým přesahům při recepci prostých barevných zářivek nejde většinou vyhnout. Stejně tak narativní a významové elementy ve Flavinově tvorbě nejde přehlédnout v dílech věnovaných ruskému konstruktivistickému umělci Vladimiru Tatlinovi. Flavin vytváří světelné věže, respektive ze světélkujících trubic sestavuje tvary věží jako poctu Tatlinovu Pomníku III. Internacionály. Návaznost na proroka industrializace v umění je zřejmá u Flavina i z hlediska materiálu – používá pouze průmyslově vyráběné světelné trubice.

Oproti svým výtvarným souputníkům LeWittovi a Juddovi je Flavin výrazněji smyslový. Lépe řečeno, jeho instalace nabízí smyslový požitek, protože některé světelné variace a efekty jsou i pozoruhodné a krásné. Výstava Světla je přehledně zpracovaným dílem výrazné postavy minimalismu. To ale neznamená automaticky srozumitelnost Flavinova díla. Nelze se před bílým zářivým čtvercem v rohu místnosti vyhnout úvahám o tom, zda není člověk blázen, když stojí a soustředěně pozoruje bílý zářivý čtverec v rohumístnosti. I to je součástí rozvíjení vztahu holého díla a vnímajícího jedince. Takže je všechno v pořádku a blázen nikdo není.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.