Lidovky.cz

Frankenweenie: Vydařený dýchánek v hororovém vetešnictví

USA

  7:00
Snímek Frankenweenie: Domácí mazlíček režiséra Tima Burtona aspiruje na animovaný film roku.

Z filmu Tima Burtona Frankenweenie foto: Disney

V čtyřiapadesáti letech je americký režisér Tim Burton stále ještě jednou z vnitřně nejcelistvějších osobností amerického filmového mainstreamu. Jeho podmanivě výstřední filmy vynikají láskyplnou bizarností, makabrózním humorem a hrou se starosvětskými hororovými prvky. Esencí burtonovského přístupu k realitě je pak režisérův nový projekt Frankenweenie: Domácí mazlíček, který právě vstupuje i do našich kin. Pravděpodobnost, že se tady stane kasovním trhákem, je zřejmě mizivá – navzdory tomu, že je uváděn i v módním formátu 3D.

České publikum se totiž stále ještě domnívá, že animované filmy jsou zábavou pro dětičky. A tou rozhodně není černobílá loutková tragikomedie o navenek spořádaném americkém městečku, ve kterém se realita vymkne kontrole. Frankenweenie navíc odkazuje ke klasické evropské „literatuře hrůzy“ a starým hollywoodským hororům, především ze 30. let, jejichž znalost rozhodně nepatří ke standardní výbavě českého diváka.

Ani v domácích USA Frankenweenie netrhá divácké rekordy. To ostatně ani nebylo cílem tohoto celého technicky nesmírně pracného projektu založeného na metodě stop-motion – respektive, podobně jako ve filmech Jiřího Trnky, na klasické ruční loutkové animaci. Frankenweenie je svého druhu bonusem od studia Walta Disneyho, pro které Burton před dvěma lety natočil mimořádně lukrativní Alenku v říši divů. (Návštěvnost Burtonových filmů je ovšem předem velmi těžce předvídatelná: kupříkladu režisérův předposlední film – nákladná hororová komedie Temné stíny – oproti očekáváním v kinech propadla.)

Beznadějně vyšinutý svět

Frankenweenie je každopádně především ryzím srdečním projektem, který Tim Burton mohl v roce 1984 pro Disneyho z finančních důvodů realizovat jen jako krátkometrážní snímek. Půlhodinová hraná story o chlapci, který oživí svého milovaného mrtvého pejska ve stylu filmového hororu Frankenstein z roku 1931, se však nyní stala východiskem k příběhu s prvky společenské satiry. Což není v burtonovském světě žádnou novinkou – stejně jako řada jiných motivů a vizuálních prvků, které snímek mění v režisérovu živou autorskou konfesi. Nehleďte na účes sousedovic pudlice Frankenweenie: Domácí mazlíček se odehrává v městečku New Holland a jeho hrdinou je samotářský Victor Frankenstein, kterého z bezstarostného dětského světa surově vytrhne smrt milovaného pejska Sparkyho.

Vliv podivínského starého fyzikáře způsobí, že Victor svého zvířecího kamaráda oživí. Experiment provedený původně v rámci školní soutěže ovšem nelze dlouho utajit, především před spolužáky. Městečko se tak v den výročních oslav změní v rejdiště nejrůznějších ničivých monster, jejichž řádění musí Victor se Sparkym učinit přítrž – i když o nastolení harmonie a rovnováhy v beznadějně vyšinutém světě tady nemůže být řeč.

Důmyslný vyděděnec

V duchu předchozích Burtonových hrdinů je Victor tichým melancholikem, neochvějně oddaným vlastnímu světu, který si s okolím (včetně vlastní rodiny a vrstevníků) moc nerozumí. Idealista řídící se svým srdcem působí jako nepraktický naivka, je to však činorodý, důmyslný a cílevědomý vyděděnec: Victor je totiž vyslancem sebejistého světa bizarnosti, která se u Burtona opakovaně stává nesmiřitelným měřítkem konvenční, pokrytecké většinové společnosti. Ta má – podobně jako ve většině jiných režisérových filmů – podobu spořádané, civilizované society, jejíž samotný vzhled se už ovšem nezadržitelně začal vymykat normám pod vlivem vykloubených citů a nevalné morálky.

New Holland je přízračným odrazem Burtonova rodného Burbanku z první poloviny 70. let a současně nadčasově pitvorným místem, v němž mnohé postavy svými jmény či (u generace dětí) rovnou svým vzhledem připomínají hororová monstra. Victor Frankenstein je sice ještě chlapec, ale (podobně jako Alenka nebo hrdina Karlíka a továrny na čokoládu) si nijak nezadá s dospělými burtonovskými hrdiny. Je pomyslným příbuzným sympaticky monstrózního Střihorukého Edwarda, excentrického Beetlejuice, komiksového netopýřího podivína Batmana či „nejhoršího režiséra na světě“ Eda Wooda. A samozřejmě má blízko ke svému jmenovci z předchozího režisérova originálního loutkového projektu – Mrtvé nevěsty (2005).

Frankenweenie: Domácí mazlíček

USA 2012
Režie: Tim Burton
Mluví: Charlie Tahan, Martin Short, Martin Landau, Catherine O’Hara, Winona Ryder, Atticus Shaffer a další
Premiéra: 3. 1. 2013

Burtonův postoj je možná nesmiřitelně idealistický, ale nikoli naivní: režisér prostřednictvím svého vnitřně konzistentního a vizuálně bohatého vyprávění obhajuje nevinnost, která je výjimečná v rámci kýčovitě infantilní hollywoodské zábavy. I proto se Burton ve svém vtipném, nápaditém a hluboce melancholickém vyprávění vrací ke klasickým vzorcům. Nevadí ovšem, když vám „účes“ pudlice Victorovy malé sousedky Elsy van Helsingové nepřipomene titulní hrdinku starého hororu Frankensteinova nevěsta a když v učiteli fyziky Rzykruském nebudete vidět syntézu hned několika klasických hororových hereckých celebrit.

Pro milovníky souvislostí je Frankenweenie samozřejmě mnohem zábavnější – pozvánku na tenhle láskyplný dýchánek v hororovém vetešnictví ovšem může klidně přijmout kdokoli. To hlavní, co k návštěvě kina potřebuje, je totiž chuť pobavit se také jednou trochu jinak.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.