"Motýlí efekt? jde napříč skupinami nebo členěním, které scénu polarizuje nebo rozděluje," řekl ředitel galerie Petr Nedoma.
"Z relativně malých odchylek mohou vzniknout velké události, malá příčina může mít velký efekt," vysvětluje název výstavy kurátor Petr Vaňous. Současné umění nemá podle něj daleko k přímosti vědy při vystupování vůči veřejnosti, umění i věda nabízejí modelové situace ke čtení vlastních tezí.
Pochopit fenomén malbyŘeditel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma připomněl, že výstava je součástí série tří expozic, které galerie připravuje pro lepší pochopení fenoménu malby. Předchozí výstava Beyond Reality přinesla pohled českého kurátora na současnou britskou malbu a v jistém smyslu podobná přehlídka přijde po Motýlím efektu. Nabídne také pohled zvenčí na konkrétní scénu, v tomto případě britské kurátorky na malíře zejména střední a východní Evropy. |
Vaňous do výstavy vybral obrazy Vladimíra Vély, Adama Štecha, Martina Gerboce, Lubomíra Typlta, Daniela Pitína a Jiřího Petrboka, kteří ukazují aktuální možnosti malířské reflexe dnešní doby. "Spojuje je obava, že se něco děje kolem nás nebo i v nás, ale nejsme schopni přečíst, kam to spěje," říká kurátor ke svému výběru.
Expozici zahajuje Véla, který používá velmi jednoduché malířské formy, aby vynikla síla jeho motivu - jakési prenatální tvary, z nichž se teprve cosi zrodí. Adam Štech pracuje s citacemi dějin umění, kombinuje motivy známých i méně známých uměleckých děl, která zasazuje do nového kontextu, přičemž ten původní často ironizuje.
Martin Gerboc zase užívá malířské plátno jako kritický nástroj a v jeho dílech lze nalézt citace Baudelaira, Artauda, Foucaulta či Barthese. V jeho obrazech figuruje i text a sám svá díla za texty označuje. Umění se podle něj zahledělo příliš samo do sebe a nehledá smysl existence, na což se také snaží poukazovat ve svých obrazech, které působí jako temné poselství.
Lubomír Typlt vytváří vztahové konstelace mezi figurami, které často zmnožuje. Prolínání filmové estetiky a klasického malířství se světem současné malby ve svých obrazech zachycuje Daniel Pitín. Reflektuje, nakolik je malba schopna zapůsobit v jednom okamžiku, na rozdíl od filmových scén.
Expozici uzavírají malby Jiřího Petrboka, který také pracuje s dějinami umění; cituje a přetváří díla do té míry, že podle kurátora vytváří zcela novou formu obrazu.