Muzikál Očistec: Kostrbatá převýchova rockerů

Tříhodinový opus Zdenka Merty a Stanislava Moši s třicetičlenným orchestrem, četným hereckým sborem a dvěma desítkami postav je sice velkolepou podívanou, ale její poselství je značně laciné.

Duo Merta-Moša už v roce 2008 vyrukovalo s prvním dílem této volné muzikálové trilogie s názvem Peklo. Do nynějšího Očistce žádné postavy ani motivy nepřecházejí. Přesto nyní druhý díl opakuje chyby prvního: nápadité inscenování ani fortelná muzika nezakryje slabiny libreta. Výsledkem je nyní slovy tvůrců „osudová komedie“, která sice v duchu žánru skončí poněkud přepjatým, ale šťastným koncem. Z jejího „fatálního“ sdělení ale zřejmě nebude moudrý nikdo.

Moša si jako muzikálový autor libuje v metaforických příbězích s přesahem a poselstvím. A tak i v této komedii je postupem času jasné, že nejde o prostou švandu, ale vlastně soudobou moralitu, které navíc sebe sama začíná brát smrtelně vážně. I proto tato kabaretní pohádka nakonec zkolabuje. Maskovaná didaktičnost story o lidských neřestech nemá ovšem pevnější mantinely v konstrukci ani v myšlenkovém řešení příběhu. Trojici rockerů, kteří jsou prosáklí chlastem, sexem a obžerstvím na nejrůznější způsob, unesou tři lepé děvy čili pomyslné grácie do tajemného kláštera. Ostatně hlavní hrdina Deny se vyspí s partnerkou bohatého mafiána bažícího po pomstě, tak se nezvyklá izolace i hodí.

Vše přemůže láska a hudba

Za zdmi tohoto duchovního centra, kterému vládne přísná matka Marie, jsou zhýralí mladíci podrobováni tvrdé převýchově za pomoci krutých půstů, mučení nebo názorně pomocí oživlých obrazů s personifikací naznačených nectností. Ať už je to nenasytná hraběnka Báthory, tělesnosti přejedený, a k sexu proto netečný Maharádžá z Kámasútry, nebo mocí zaslepení Stalin a Hitler hrající spolu tady šachy jako desetiletí kluci.

Klášterní sekta, jejíž sestry a bratři touží po dokonalosti popíráním prostých lidských potřeb, je ovšem uzavřeným a stejně zkostnatělým systémem jako svět venku. To by ale bylo, aby nezafungovala moc vše ospravedlňující lásky. Věznění hoši převrátí tři sestry na svou stranu právě díky nejhlubšímu lidskému citu. A je to skutečně spása pro všechny zúčastněné. Ukáže se totiž, že vliv bohatého mafiána sahá až sem, sponzoruje klášter, korumpuje naoko nepodplatitelné prostředí a představená mu za to odvádí duchovně zocelené, ale stejně tak zaslepené ovečky.

Vše ale přemůže láska a hudba. Rockeři to rozbalí, mohutné varhany se zřítí a pohřbí oba záporné lídry. Všichni se naráz osvobodí, svlečou kutny a v rockerských oblečcích se oddají svobodomyslnému řádění. Oktrojovat někomu způsob života je stejný očistec jako dělat věci, které do purgatoria vedou, má být zřejmě finální sdělení kusu. Chce se ale spolu s názvem rockerské kapely říci: Přesně vedle.

Dvojice Merta a Moša se autorsky věnuje muzikálové i operní produkci už od počátku 90. let a má na kontě řadu i mezinárodních úspěchů s projekty jako Sny svatojanských nocí, Babylón či Bastard. Jistě lze rozumět setrvalé ambici tvořit na poli hudebního divadla a je jasné, že autorské riziko původního příběhu je vždy o něco větší než při opracovávání známých literárních látek. V případě scénického a hudebního provedení je však Očistec o pár pater nad vlastním příběhem.

I tak je s podivem, s jakým profesionálním nasazením a umem umí Mošovi svěřenci zahrát, zatančit, zazpívat. A namnoze tak i zachránit místy plochý příběh a jeho dialogy. Inscenace Očistce je tak sice zdlouhavá, ale diváka zčásti vysvobodí mocné divadelní obrazy s efektní choreografií i přístupná Mertova hudba. Jednotlivé scény s hraběnkou Báthory nebo taneční číslo na šachovnici by byly jistě ozdobou jakékoliv hudební revue, naokomají být filozofickými pendanty vlastního dění, ale v tělu inscenace jsou spíše samoúčelné.

Brněnský Očistec zvolil zábavnou formu muzikálového divadla, s níž místy zachází provokativně i s kabaretní nadsázkou. Líbivý tvar se ovšem těžce tluče s vážností a mentorstvím, s jakými tvůrci rozdávají nejedno metaforické rozhřešení.