Příběhy legend a kultů v hudbě mívají parametry excentrické fikce. Kevina Shieldse zná mladší publikum jako spolupracovníka na filmech Ztraceno v překladu a Marie Antoinetta. Filmařka Sofia Coppola tak „vrátila do hry“ svérázného muzikanta, jehož úspěšní My Bloody Valentine po roce 1991 už nedokázali nic vydat. Přitom se za nimi, extrémním výhonkem britské scény, publikum táhlo jako za krysařem. O jejich jedinečném kytarovém zvuku napsaly LN vloni v květnu toto: „(...) pohybuje se mezi éterickou živostí a drtivým hlukem. Shieldsova skupina rozpoutávala sónické vlny jakoby bez ohledu na následky, zvuk však nepůsobí agresivně jako u tvrdého hardcoru. Mnohem víc jde o pocitové předávkování: sound je místy dokonce jakoby průsvitný, mihotavý, krásný.“
Se snivě přehlceným zvukem stál Kevin Shields u kořenů stylu shoegaze. Strašlivě hlasité pasáže připomínaly, že My Bloody Valentine nejsou kapela běžných dimenzí. K jejich mýtu patří i zvěst, že dvě dokončená alba nespokojený Shields zničil: na každý pád zdlouhavé natáčení bez výsledku dovedlo label Creation na pokraj bankrotu. Když v květnu 2012 vyšlo na třech titulech remasterované dílo skupiny, Shields oznámil, že kapela (jež nikdy oficiálně neoznámila rozpad) natáčí nové album. Ne každý mu věřil, ale na výjimečném londýnském koncertě 27. ledna 2013 Shields prohodil, že deska bude venku „do dvou tří dnů“.
Od toho momentu můžeme sledovat horečnatou epizodu současného marketingu, při níž muzikanti nemusejí dát do propagace ani korunu. Zprávu z koncertu na místě odeslalo mnoho fanoušků na Twitter a další sociální sítě: tam je mnozí další sdíleli. Od řadových uživatelů převzala zprávu média: v angloamerickém světě jsou MBV pojmem, takže referovaly i kulturní sekce deníků a společenských týdeníků. Kevin Shields připojil pár vět typu, že někomu se deska bude líbit a někomu ne, protože trochu je a trochu není ve starém známém stylu kapely – což je věru detail k nezaplacení.
Kapela se rozhodla vydat album nejprve u sebe na webu (a později přidat jeho vinylovou a kompaktní verzi): měla tedy uvedení titulu plně ve svojí režii.
Žádná mystifikace
Když v sobotu večer MBV oznámili, že za pár hodin otvírají webovou stránku s albem, byla to poslední fáze napínání fanoušků (výraz „mbv“ se stal na Twitteru druhým nejčastějším). Pak už se na stahování souborů vrhly tisíce nákupčích z celého světa. Přetížená stránka během prvních hodin padala: nad zamítnutým přístupem dokonce létaly komentáře, zda to celé není jenom mystifikace.
Ale není, album nazvané jen m b v je na světě. Snad poprvé od průlomového webového vydání alba Radiohead In Rainbows (2007) si svět připomněl už docela vzácný pocit: že vydání hudebního alba může být událost, jež zaujme spoustu lidí.
m b v, nová deska kapely My Bloody Valentine
A jaké ty nahrávky jsou? Žádná deska patrně nedokáže vyvolat dojem, že musela zrát 22 let: tato ho navíc vyvolat ani nemíní. Mb v má celkem devět skladeb: prvních šest se nese ve stylu ikonického alba Loveless z roku 1991. Dnešní dílo je dokonce trochu učesanější, hlas zpěvačky Bilindy Butcher a nástroje jsou docela rozeznatelné, čehož se My Bloody Valentine nedopouštěli často. Část komentářů říká, že po letech chtěl Shields natočit „hezkou“ hudbu, v jiných recenzích se mluví o talentu na ústupu.
Obecnou satisfakci ale přináší poslední třetina alba: jako by hudba vznikala chronologicky a do finální čtvrthodiny se dostala ta nejnovější. Očekávatelná zvuková stěna se tu prolíná s výraznými rytmy, shoegaze z devadesátých let s čímsi futuristickým. Závěrečná skladba Wonder 2 svědčí o tom, že Shieldse zcela neopustily instinkty, díky nimž vzniká originální a vzácná hudba.
Kapelu teď čeká britské a japonské turné: bude i na barcelonské jarní Primaveře, obřím festivalu, kam si zvykli cestovat i čeští fanoušci. Spolu s Davidem Bowiem jsou MBV letos už druzí, kdo vydávají novou hudbu ze dne na den, bez předchozích upozornění: vidí, že po síti se dnes šíří zprávy snadno a bezplatně.
