Film Vedlejší účinky: 'Co chceš, aby se ti zdálo?'

Steven Soderbergh čas od času deklaruje rozhodnutí skoncovat s filmařinou. Naštěstí pro diváky však jeden z vůbec nejzajímavějších amerických režisérů do své filmografie prakticky každý rok přidává další titul. Autor, který v lednu oslavil padesátiny, je totiž ve vrcholné formě, což dokazuje i jeho nejnovější dílo, jež právě přichází i do našich kin.

Thriller Vedlejší účinky je dalším ze Soderberghových navenek ryze žánrových filmů – což museli už dávno jako tvrdou realitu přijmout všichni obdivovatelé autora, který se v 90. letech vyprofiloval jako komplikovaný artový tvůrce. Příběh psychiatra, obviněného z chybného postupu vůči depresivní pacientce, ovšem v rámci žánrových vzorců nabízí bdělému divákovi vzrušující a jemnou hru s danými pravidly vyprávění. Soderbergh se tak znovu osvědčuje jako režisérský mistr, s osobitým přehledem brázdící stojaté vody neosobního hollywoodského mainstreamu.

Stejně jako krimi romance Zakázané ovoce (1998), trilogie o Dannyho parťácích či romantická komedie Bez kalhot (2012) ovšem Vedlejší účinky současně generují ryzí diváckou rozkoš. Tu zajišťuje už vyvážený scénář režisérova oblíbeného spolupracovníka Scotta Z. Burnse, vnášející do v zásadě banální zápletky vzrušující zvraty. Podobně jako v legendárním Hitchcockově Vertigu (1958) je příběh pomyslně „rozlomen“ na dvě části spojené s odlišným vnímáním hlavních postav.

Sny a manipulace

Z Emily Taylorové (výborná Rooney Maraová), trpící těžkými depresemi po uvěznění manžela (Channing Tatum), se těžiště vyprávění přesouvá na sebevědomého, zkušeného psychiatra Bankse (znamenitý Jude Law). Na ženě, jejíž stav se nelepší ani po manželově propuštění, začne totiž etablovaný specialista zkoušet nové antidepresivum. Vedlejší účinky „zázračné“ Ablixy, testované za úplatu pro velkou farmaceutickou firmu, však způsobí tragédii: Emily svého manžela zavraždí. Protože obviněná za svůj čin není zřejmě zodpovědná, vážnému obvinění nakonec čelí Banks, kterému se rozpadá celý jeho dosavadní profesionální i soukromý život.

Jude Law a Catherine Zeta-Jones ve filmu Vedlejší účinky

Psychiatr však zjišťuje, že jde o komplot, který zřejmě chladnokrevně zosnovala jeho navenek zranitelná a pasivní pacientka – a který směřuje až k machinacím s akciemi farmaceutických firem. Veden Banksem, který se rozhodne odhalit pravdu, tak musí divák filmu přehodnotit svůj pohled na jednotlivé postavy: zatímco v první části vyprávění přirozeně soucítí s Emily, teď se musí postavit na stranu lékaře měnícího se v samozvaného detektiva a posléze v mstitele bezpráví.

Vedlejší účinky si ovšem nepohrávají jen s naším sklonem zařadit si filmové postavy do předem daných škatulek, ale i s poselstvím, jež jsme si od Soderbergha zvykli očekávat. Režisérův odpor k establishmentu a jeho lhostejnosti k jednotlivci jsme jasně cítili už ve filmu Erin Brockovich (2000), drogovém dramatu Traffic – nadvláda gangů (2000) nebo v krimi Informátor (2009). Antikorporátní ladění měl i katastrofický thriller Nákaza a své postoje demonstroval režisér také v dvoudílném Che Guevarovi (2008).

Vedlejší účinky jsou ovšem sice rozvíjené jako obžaloba farmaceutické lobby, posléze se však profilují „jen“ jako příběh hrdiny pokoušejícího se získat zpět vlastní život. Pro diváka cítícího polopatičnost politických konceptů, omezujících svobodu každého příběhu, je to úleva – už proto, že takto může celá story nabýt ještě větší ambivalence. Současně si ve hře na oběť, zachránce a manipulátora můžeme vyzkoušet všechny možné role, aniž bychom se u toho přestali znamenitě bavit – a aniž bychom se s některou z nich museli prvoplánově ztotožnit.

Soderbergh – jak je u něj obvyklé – tak ve svém novém díle to nejdůležitější promítá do samotné formy vyprávění. Zůstává ovšem otázkou, zda tento film skutečně nesignalizuje režisérovu únavu z možností, jakými může filmař oslovit „přemýšlivého diváka“ nějakým „angažovaným poselstvím“: mezi vedlejší účinky takové letité snahy totiž jistě patří pocity marnosti.

Autentické autorské vyznání

Film každopádně funguje téměř dokonale, pokud ho vnímáme jako existenciální thriller o pohodlně etablovaném muži, který musí čelit manipulacím a vzít svůj život do vlastních rukou. Nejvýznamnější je z tohoto pohledu scéna, v níž laskavý otec Banks z pozice psychiatra, pro kterého jsou zlé sny denním chlebem, uklidňuje uprostřed noci svého vyděšeného synka. Místo pozice bezmocné oběti trýzněné nočními můrami dítěti doporučuje roli tvůrce. Své sny se prý každý může naučit využívat: Einsteina přece sen přivedl na teorii relativity a Paul McCartney „skládal hudbu ve spánku“.

U obyčejných smrtelníků to možná funguje hůř, formování snění s otevřenýma očima – filmu – je ovšem každopádně nejryzejším posláním každého dobrého filmaře. A výzva „Co chceš, aby se ti zdálo?“ je nejsvůdnější pobídkou, jakou může divák dostat. Ať už si Steven Soderbergh dá pohov, nebo bude natáčet další filmy, jsou tedy Vedlejší účinky jeho autentickým autorským vyznáním, se kterým lze vést zajímavý dialog.