Podještědské muzeum v Českém Dubu na Liberecku vystavuje do 28. dubna unikátní faksimile Codexu gigas, jinak Ďáblovy bible, z dílny žambereckého knihaře Jiřího Fogla. Kopie sice vznikla už před šesti lety, zájem o ni je ale stále vysoký. "Až na malé výjimky je stále někde vystavená. Za rok stihne udělat tak deset štací," uvedl Fogl.
Výtvarně nádherné dílo však už několikrát museli opravovat. "Ne všichni se ke knize chovají s úctou, jakou by si zasloužila. Jednou dokonce někdo z návštěvníků utrhl kus stránky, kde je vyobrazený ďábel," upřesnil Fogl. Kodex proto podle něj půjčují do knihoven nebo muzeí pod podmínkou slušného zacházení.
V Libereckém kraji mohli kopii největší ručně psané knihy nedávno obdivovat také v jilemnickém muzeu. "Zájem byl značný, chodili nejen jednotlivci, ale i skupiny. Návštěvnost byla nadprůměrná," uvedl ředitel Krkonošského muzea Jan Luštinec.
Slepotisk a hovězí kůže
Ve středověku byl 75 kilogramů vážící Codex gigas přirovnáván k sedmi divům světa. Podle Luštince sice návštěvníci muzea měli o vzácném rukopisu povědomí, řadu z nich ale překvapilo, že vznikl v Čechách. Na přelomu 12. a 13. století ho vytvořili mniši v benediktinském klášteře v Podlažicích u Chrudimi. "Cítil jsem, že v lidech tato informace vyvolává hrdost," poznamenal ředitel muzea.
Ďáblova bible Detail kopie knihy Codex gigas Lidový název získal rukopis díky postavě čerta na jedné z jeho stránek. K obrázku se váže legenda, podle níž ďábel pomohl neobyčejně rozsáhlý text sepsat mnichovi za jedinou noc. I přes tuto pověst nebyl Codex gigas nikdy zatracen inkvizicí - naopak se stal středem zájmu učenců i milovníků umění a kuriozit. Kniha obsahuje velkou část vědění tehdejší západní civilizace. Nejcennější je opis Kosmovy kroniky, který patří k nejstarším a nejlepším. |
Originál knihy s 624 stranami je uložený ve Švédsku, které ji získalo jako kořist za třicetileté války v 17. století. Během následujících tří století let opustil Codex gigas Švédsko jen čtyřikrát; v roce 1970 byl zapůjčen do USA, v roce 1999 cestoval do Berlína a v minulém desetiletí byl dvakrát v Česku. Dosud jediná kopie vznikla díky úsilí Nadačního ústavu regionální spolupráce v Olomouci. Umělecký knihvazač Jiří Fogl ze Žamberku, jeho dcera Pavlína Rambová a další spolupracovníci poté strávili na vazbě knihy a výrobě kožených desek 300 hodin.
Kopie je o tři kilogramy těžší než originál. Replika středověkého rukopisu byla zhotovena za dva měsíce a výroba stála 350 000 korun. Například veškeré zdobení je podle originálu. Řemeslníci použili vůbec nejstarší techniku, která se na knihách používala, a to slepotisk. Na desky byla použita hovězí kůže dovezená z Polska o rozměrech 1,2 krát 1,4 metru.
