Sofia Coppolová je sice dcerou slavného otce, ve svých dvaačtyřiceti letech má ovšem vybudovanou vlastní režisérskou kariéru. Ta je založena na „nezávislé“ bázi a vykazuje dnes -po téměř čtvrtstoletí - větší vnitřní stabilitu než celá seizmicky rozpohybovaná profesionální dráha Francise Forda Coppoly. Autor Kmotra (1975) a Apokalypsy (1979) bývá na dceřinných dílech podepsán prostřednictvím své produkční společnosti American Zoetrope. Nezávislá filmařina ovšem dnes vypadá hodně jinak než v „jeho“ 70. letech, o čemž podává důkaz i režisérčin nejnovější film - psychologické drama s úděsně nemotorným českým názvem Bling Ring: Jako VIPky.
Pro Sofii Coppolovou je příznačná oscilace mezi okouzlením povrchností a jeho kritikou. Nejvyváženěji v tomto směru působila sympatická romantická komedie Ztraceno v překladu, která autorce v roce 2004 vynesla scenáristického Oscara, či předchozí projekt Coppolové - drama Odnikud někam (2010). Bling Ring však připomíná spíš historický opus Marie Antoinetta (2006), v němž se režisérka se zřejmou rozkoší zanořila do opulentního světa dvorské koketerie a luxusních cetek. Příběhu maskovanému jako historický životopis nešlo upřít originalitu, spočívající v paralele mezi sladkým životem rozmařilé panovnice a současné generace. Marie Antoinetta, nešťastně zacyklená v nekonečném mejdanu svého osudu, byla celebritou utonulou v přepychu - právě takovou, jaké zbožňují hrdinové nového filmu Coppolové.
O vyprázdněném světě celebrit vyprávěly i filmy Ztraceno v překladu a Odnikud někam - nejnovější příběh, inspirovaný skutečnými událostmi a článkem v časopise Vanity Fair, se ovšem těsně přimyká k realitě - a to způsobem, který nemá v režisérčině tvorbě obdoby. Dojem autenticity vzbuzují jak roličky skutečných celebrit, tak reálné značkové zboží, kterým jsou posedlí členové gangu nezletilců vykrádajících přepychová sídla hollywoodských slavných. „Značky“ jsou totiž symboly bohatství, moci a slávy - a když se jich hrdinové zmocní, mají pocit, že na ně přešly atributy původních majitelů.
Vloupat se v noci do prázdných domů Orlanda Blooma, Megan Foxové nebo Lindsay Lohanové znamená stát se součástí jejich světa -a zvýšit si sebevědomí parfémem Chanel, lodičkami od Louboutina či luxusními rolexkami. Coppolová ovšem dbá na to, aby předváděné značkové předměty pro „normálního“ diváka vypadaly kýčovité a nehodily se do světa hrdinů. A pozorně sleduje, jak s jídlem roste chuť: parta nezletilců, jíž média začala přezdívat Bling Ring, si prý nakonec nakradla věci v celkové hodnotě tří milionů dolarů.
Je pod povrchem zase jen povrch?
Sofia Coppolová věnuje podstatnou část vyprávění rozmarným úletům čtveřice kamarádek a jejich nového spolužáka Marka. Becky, Nicki, Chloe a Sam mají každá své důvody, proč se držet špatné party, Marc je pak outsider, který si v novém prostředí potřebuje zvýšit sebevědomí. Bez výjimky jde o inteligentní děti ze slušných, dobře situovaných rodin, které jen chtějí zažít „něco vzrušujícího“.
Hrátky s porušováním zákona jsou zprvu dost nevinné: první oběť - Paris Hiltonová - je prostřednictvím vybavení svého domu charakterizována jako sebestředná hlupačka. Klíč nechává pod rohožkou a celé měsíce vůbec nezaznamená, že se jí z domu ztrácejí věci.
Lehkomyslné celebrity si z pohledu Coppolové svým způsobem vykradení zaslouží - což tvoří poněkud podvratné pozadí celého vyprávění. Skutečnost, že parta byla dopadena až po deseti měsících (řádila zcela beztrestně od října 2008 do srpna 2009), ovšem nevrhá dobré světlo ani na rodiče hrdinů. Ti se nechají snadno ošálit záměrně prostoduchými kukuči a štěbetáním svých ratolestí, aniž by si všimli luxusního oblečení a doplňků, které se ocitly v jejich šatníku.
Bling Ring: Jako VIPkyUSA 2013 |
Coppolová opírá svůj koncept o znepokojivou atmosféru radostné beztrestnosti, která prostupuje chování „dětí“. Ty se zahnízdily ve stavu bezčasé nevinnosti, kde mají sice místo krádeže a drogy, téměř tam však chybí sex. Jako jeho sublimace působí značky i sociální sítě: součástí „naivního“ světa Becky a jejích kamarádů totiž není utajování vlastních skutků. Nejenže se o nich baví se spolužáky, ale dokonce fotky ze svých „nákupů“ dávají na Facebook. Příznačné je pro tento svět i fakt, že partu policie nedopadne na základě standardního pátrání, ale díky bezpečnostním kamerám ve vykrádaných domech, kterým se gang bezstarostně vystavuje.
Prudkou změnu nálady pak představuje dopadení zlodějíčků a následný soud, jež jsou předem anoncovány v samotném úvodu vyprávění. O tom, že potrestaní provinilci nakonec pochopí podstatu svého provinění, ovšem nemůže být ani řeč. Naopak se jim díky zájmu médií dostává statusu celebrit, po kterém tolik toužili. Marc si tak před policejní psycholožkou pochvaluje, že Amerika stále ještě zbožňuje sympatické zločince ve stylu Bonnie a Clydea, kteří obírají bohaté. A„zpověď“ Nicky (v přesném podání byvší potterovské hvězdy Emmy Watsonové) je svou rétorikou ve stylu new age děsivější než gurmánské vyznání Hannibala Lectera...
Sofia Coppolová tak svůj příběh nakonec převrací ve znepokojivě pronikavou úvahu o světě, pod jehož povrchem se - pro některé z nás - nachází zase jenom povrch.