Teprve mnohem později vyšlo najevo, že jde jen o zkomoleninu výrazu „look up, look down“ z americké lidovky Lonesome Road. Z celkem fádního pohledu na pustoprázdnou cestu se tak díky komusi, kdo špatně odposlouchal cizí text, stala bezmála mytická bytost jménem Lokau.
Tuzemští trampové byli s romantikou staré Ameriky samozřejmě úzce svázáni. Jejich nejstarší osada Ztracená naděje (čili Ztracenka) stála na místě Tábora řvavých, pojmenovaného podle povídky Breta Harta The Luck Of Roaring Camp. Ta se do češtiny překládala jako Zdar Tábora řvavých, i když původní překlad J. V. Sládka Štístko Tábora křiklounů se ke zdejší hudební produkci hodil lépe.
Zlato a šeď
Ale nemusíme plout za Velkou louži, abychom viděli, jak ústní podání proměňovalo nudu všedních dnů v ryzí zlato. Stačí zabrousit k žižkovským pepíkům, kteří při candrbálech zpívali oblíbenou odrhovačku Točte se, pardálové.
Jak upozornil Eduard Bass, píseň by nevznikla, nebýt prosté a zcela rutinní výzvy k tanci: „Točte se dál, párové.“ To, jak uznáte, nemohli Žižkováci vypustit z pusy. A navíc, představa ostřílených pardálů k nim dokonale seděla. Někdy se zkrátka realitě musí trochu pomoci…
Píseň v hlavě každé pondělíPříště: Kam odešel krysař z Hameln? |