Ve filmovém univerzu společnosti Marvel si frustrovaný svéráz Logan alias zmutovaný superhrdina Wolverine vydobyl výjimečné postavení: po trojici „kolektivních“ adaptací komiksových příběhů X-Men (2000-2006) se začal objevovat ve vlastních filmech. Po nepříliš zdařilém (leč divácky úspěšném) příběhu o původu sympatického mstitele bezpráví X-Men Origins: Wolverine (2009) přichází do kin další díl volné série, pojmenovaný pěkně stručně a po chlapsku Wolverine. Film potvrzuje nekoncepčnost x-menské série, která vynikne zvlášť ve srovnání s jinou filmovou tasemnicí společnosti Marvel, věnovanou týmu Avengers.
U filmových příběhů party mutantů, kterou před půlstoletím vymyslel Stan Lee, se totiž zajímaví tvůrci typu Bryana Singera a Matthewa Vaughna střídají s lhostejnými řemeslníky typu Bretta Ratnera - či právě Jamese Mangolda. Režisér Wolverina má sice ve své filmografii světlejší okamžiky, drama Narušení z roku 1999 je ovšem nevratnou minulostí - a po strašlivé akční komedii Zatím spolu, zatím živi, kterou Mangold poslal do kin před třemi lety, se vyplatí od Wolverina mnoho nečekat.
Na druhé straně je venku vedro, a pokud se zrovna nemůžete povalovat na plovárně, hodí se hledat útočiště v dobře klimatizovaném multiplexu, do jehož odcizených prostor právě takový horečně blbý film patří. Nezajímavě pojaté 3D v kombinaci s nadměrnou délkou a halasnou superhrdinskou akcí je u letošních hollywoodských letních hitů skoro normou - a ve Wolverinovi naštěstí stále ještě hraje Hugh Jackman. Čtyřiačtyřicetiletý Australan magnetizuje kameru vypracovanou sympatickou imagí i náležitě vyrýsovaným svalstvem, což představuje jednoznačný úkoj i pro ženskou část publika.
Neznalost předchozích dílů ani mytologie marvelovských mutantů proto nevadí: Wolverine je udělaný tak, abyste pochopili základ. Logan má - jako všichni dnešní superhrdinové - problémy se svou „nelidskou“ identitou rosomáčího superhrdiny s vysunovacími drápy. Což ho opravňuje k tomu, aby zabil a zmrzačil opravdu hodně lidí. Ježto je ale film přístupný už mládeži od dvanácti let, konají se všechny krvavé násilnosti mimo rámec plátna. Z chlapáka, který si dřív zapaloval doutník plamenometem, se navíc stal nekuřák, jeho „hlášky“ jsou prepubertální a jeho životní trauma řešitelné za pochodu.
Kašli na rodinné hodnoty
Starý dobrý příběh o „božském“ hrdinovi, který je znaven vlastní nesmrtelností, je v souladu s předlohou z roku 1982 situovaný do současného Japonska. Protagonistu, který se pokouší odpoutat se od minulosti poustevničením na Yukonu ve společnosti dobráckého grizzlyho, totiž povolá do akce japonský průmyslník, jemuž nesmrtelný Logan kdysi při bombardování Nagasaki zachránil život. Brzy se však ukáže, že umírající stařec Jašida chce mutanta zaplést do svých nekalých plánů: ve hře je sličná dědička průmyslového impéria Mariko, její zlovolný snoubenec a ještě zlovolnější otec i zabijáci z jakuzy. Jako bonus poslouží dvě bojovné krasavice v pestrém latexu - hbitá Japonka Jukijo a mutantská doktorka Greenová prskající hadí jed, která se posléze svlékne, bohužel jen z kůže.
I když děj vypadá zapeklitě, ke konci získáte neodbytný pocit, že v něm jaksi zbloudili i samotní scenáristé. V kombinaci s Mangoldovou lobotomizovanou filmařskou imaginací tak vzniká lepkavý Molotovův koktejl, občas neomylně (a bohužel nechtěně) zasahující bránici. Zvnějšku nadupaná, ale nenápaditá akce uspává rozum, protože vlastně o nic nejde: hrdina sice na čas ztrácí své nadlidské schopnosti, ale bát se o něj nemusíte, neboť v zásadě zůstává nezranitelný a nesloží ho ani plný zásah na komoru samurajským mečem.
Tlak vám nezvýší ani bitky a souboje se silnou střihovou a digitální podporou (rvačka na střeše tokijského rychlovlaku upalujícího krajinou rychlostí 500 km v hodině vypadá už jen jako dětská videohra).
WolverineUSA 2013 |
Spíš než metapříběh o potížích s nesmrtelností se pak z Wolverina mimoděk vyloupne vyprávění o infantilizovaném filmovém chlapství (i ženství): tradiční hodnoty vzývané zdegenerovanými potomky starobylého samurajského rodu se smrsknou na informaci, že jídelní tyčinky zapíchnuté do jídla přinášejí smůlu. Pilíře současných akčních filmů - loajalita a láska - se pak jaksi vypaří ve prospěch smutného pocitu, že instituce rodiny je mrtva. Zbývá sounáležitost psanců sdružených na základě sympatií a antipatií na úrovni mateřské školy.
Detailem k zamyšlení pak zůstává festovní kvalita Wolverinova nerozlučného nátělníku, který se -stejně jako hrdinovo tělo - zázrakem filmového střihu zaceluje a čistí po každé brutální bojové akci. Když k tomu přidáme poznatek, že v zásvětí se chodí výhradně v krajkovém nočním prádle, zalitujete, že i samotná x-menská série si zajišťuje nesmrtelnost. Pod závěrečnými titulky se totiž inzeruje další díl...
