Kick-Ass 2: Kup si samopal, synku, a bude líp

Dva roky stará adaptace komiksu Marka Millara Kick-Ass byla příkladem filmu, který, ošklivě řečeno, fungoval, i když vlastně neměl. Příběh dospívání v reálném světě kombinovaný s jaksi revizionistickým superhrdinským příběhem, v němž se míchala zcizující legrace a parodie s jakousi pubertální vážností a emotivností, komiksově stylizované násilí i krev a smrt, jež přitom měly působit reálně, mít skutečnou váhu.

Režiséru Matthewovi Vaughnovi se ale podařilo prodchnout ten mišmaš jakousi zmatenou pubertální opravdovostí, k níž patří přisprostlá legrace a silácké řeči stejně jako křehkost a náchylnost k pláči. Pokračování Kick-Ass 2 je pubertální jiným, o dost nudnějším i protivnějším způsobem. Asi jako když je jeden nucen vyslechnou dvouhodinový monolog osmáka, přesvědčeného, že čímvíc nahlas bude mluvit, tím se stane vtipnějším, a že pouhé užívání nepublikovatelných výrazů učiní jeho projev, ach, tak moc provokativním. No nic.

Film režiséra Jeffa Wadlowa se řídí primitivním pravidlem výroby dvojek – toho, čím na sebe upozornil první film, použít ještě víc. V tomhle případě se to týká zabijácké dívenky Hit Girl (Chloë Grace Moretzová), nekňubného aspirujícího padoucha Chrise (Christopher Mintz-Plasse), drsňáckých výrazů.

David Lizewski (Aaron Taylor-Johnson), který si pro sebe v prvním filmu vymyslel identitu superhrdiny Nářeza / Kick-Asse, v jehož masce se dal do boje proti zločinu a dostával při tom pravidelně do nosu, inspiroval řadu následovníků – prostých občanů, kteří se večer pořádně vymaškaří a vyrazí do ulic hrát si na mstitele. Do prváku na stejné střední škole jako on chodí Hit Girl, již zesnuvší tatík vycvičil v neúprosnou a převelice schopnou zabijačku, která však po heroické smrti rodiče zkouší vést normální existenci dospívající dívky Mindy Macreadyové pod dohledem někdejšího tátova parťáka, policisty Marcuse (Morris Chestnut). Mafiánský synek Chris, jehož otce Davidvmasce Nářeza ve finále prvního dílu zabil, mezitím sní o strašné pomstě.

Všední existence se ale hrdinovi ukáže jako nudná, požádá Mindy, aby ho vycvičila a udělala z něj skutečného bojovníka. Děje se tak, Hit Girl zároveň zkouší přežít v džungli středoškolského života, jemuž dominuje klika vymóděných kočiček lehčích mravů, vedená zlomyslnou Brooke (Claudia Lee). David se přidá k partě vedené plukovníkem Pravdoláskou (v originále Stars and Stripes), někdejším gangsterem, z nějž se po konverzi stal bojovník proti zločinu a který vycvičil svého psa, aby útočil na genitálie padouchů (představitel plukovníka Jim Carrey se od filmu kvůli jeho přílišné násilnosti distancoval).

Chris se zároveň rozhoduje stát se magnátem zločinu, nadále hodlá vystupovat pod uměleckým jménem Mothef..ker (počeštěno na Č..áka), jeho zázračnou zbraní se stanou po tatíčkovi gangsterovi zděděné peníze, za něž si najme barvitou sestavu zabijáků. Nejvýraznější je mezi nimi Matka Rus, nezdolná žena, která vypadá jako Dolph Lundgren, kterému někdo přioperoval příslušné proporce. Střet těch, kdo si hrají na dobré, s těmi, kdo předstírají padouchy, přinese reálnou krev a mrtvé. Vše vyvrcholí střetem dvou maskovaných armád v Motherf..kerově sídle, jehož vzhled a vůbec styl zřejmě inspirovala hiphopová videa...

Sled těžkopádných scének

Na film, který má v názvu (alespoň tom původním) slovo zadek, má Kick-Ass 2 ten svůj zatraceně těžký, potřebné nakopnutí se ne a ne dostavit. Režisér Wadlow a jeho tým nedokážou různorodé elementy příběhu propojit, dát jim jednotící tah, emoci. Kick-Ass 2 proto vypadá spíš jako sled těžkopádných scének různých žánrů, inscenovaných nijak obratně a s vychýleným načasováním – ve chvílích, kdy na plátně měl zavládnout anarchický krvavý chaos (scéna, v nížMatka Rus vyřídí mračno policistů), působí film klopotně a všedně. Občas se to autoři snaží zachránit momentem, který by snad měl být pro někoho šokující, nebo předvedou motiv, jenž byl použit v prvním filmu přesvědčivějším způsobem (smrt otcovské figury).

Postavu Kick-Asse a jeho osudy je možné brát jako vlastně docela zajímavou polemiku s do omrzení opakovanou poučkou – „můžeš se stát čímkoliv“. Wadlow a další autoři ale v druhém díle spíš jen tak plácají. Zakončí svůj film zmateným výkladem o tom, že než hrát si na superhrdinu je lepší koupit si spoustu samopalů a vymodelovat si v posilovně obrovské bicepsy. Rada nad zlato.