Elton na pražském koncertu nevynechal ani jeden hit. I když možná měl

Napsat, že Elton nevynechal ani jeden ze svých podstatných hitů, je samozřejmě čirá nadsázka. Každý divák by si asi našel píseň, která mu v programu chyběla (Daniel, Honky Cat, Border Song...), vždyť baladiérův zpěvník patří k těm nepřeberným. Repertoár téměř tříhodinového koncertu ale rozhodně můžeme označit jako vyčerpávající. Dokonce v obou smyslech slova: publikum se dočkalo dokonalého nasycení - až k zemdlení.

Květiny pro kosmonauta

O krátké entrée se postaralo chorvatské duo violoncellistů 2Cellos, které zároveň patří do sestavy Eltonovy současné koncertní kapely. Ve stylu 50% Apocalyptiky zahrálo "voničku melodií" například od Nirvany. Hráčsky brilantně, nicméně o přepadu z hrany dobrého vkusu by se dalo diskutovat. Nevadí, šlo o vstup krátký a efektní.

Britský popový zpěvák Elton John vystoupil v pražské O2 areně, kde představil své aktuální album The Diving Board i největší hity své dlouholeté kariéry.

Samotný Elton John zahájil vystoupení bombastickým (nejde o urážku, jen o charakteristiku) odkazem na svoje glamrockové období, stylově monumentálním provedením Funeral For a Friend/Love Lies Bleeding. Od prvního momentu se prezentoval jako brilantní pianista, kterému v roli sólisty výborně sekundoval kytarista Davey Johnstone. Potěšil i následujícím šantánově řachavým evergreenem Bernie And The Jets.

Počínaje třetí skladbou Candle In The Wind započala série balad, jen sporadicky přerušovaná středními tempy. Ano, k Eltonu Johnovi balady neodmyslitelně patří, není možné, aby svoje nejslavnější písně vynechal. Jeho ctitelé jdou hlavně na balady. Přesto se vkrádala rouhavá myšlenka, že kdyby zpěvák pár velebných kousků z programu vyřadil, vyzněl by koncert jako celek sevřeněji, přesvědčivěji, zábavněji, živěji. Na druhé straně, co vypustit, aby nebyl zklamán fanoušek, který zrovna čekal na tu svoji? Jako "nápadnější vrcholy" programu pak ovšem působily právě výbušnější kompozice, byť i méně známé, třeba Hey Ahab s rozvášněnou čtveřicí sboristek, pokládajících se do gospelových vokálů. Což nesnižuje fakt, že "niterným vrcholem" vystoupení se pro mnohé mohla stát například balada Rocket Man, podpořená efektními kosmickými záběry na obrazovkách za pódiem. Vždyť právě po Kosmonautovi zahrnulo zjevně dojatého Eltona hned několik osob z publika kyticemi.

Britský popový zpěvák Elton John vystoupil v pražské O2 areně, kde představil své aktuální album The Diving Board i největší hity své dlouholeté kariéry.

Pugety si Elton zasloužil už díky velmi slušnému pěveckému výkonu. Daly se odhalit malé nedostatky. Chybná intonace v nástupu Goodbye Yellow Brick Road, ovšem okamžitě vyrovnaná. Nejen v Sorry Seems To Be The Hardest Word se už Elton nepouštěl do někdejších vysokých hlasových poloh. Setrvával v rejstříku základním, zato přesvědčivém a co do barvy hlasu charakteristicky sytém. Spíš než výtka je namístě obdiv, že navzdory přirozenému ztrácení rozsahu hlasu s věkem si dokázal udržet takovou pěveckou formu. Navíc, co nevyzpíval on, skvěle doplnili ostatní. Právem se Elton chlubil, že mezi pěveckým křovím má i "obyvatelku" rock’n’rollové síně slávy Rose Stoneovou, někdejší členku legendární woodstocké sestavy kapely Sly&The Family Stone. Hlasitý potlesk při představování si vysloužil i letitý Eltonův bubeník Nigel Olsson, v pomalých skladbách typicky citlivý, v rockových kusech patřičně důrazný.

Finále v pozoru

Upřímně vyznělo Eltonovo věnování písně Oceans Away obětem první světové války. Nevyčpěla ani geniální melodická chytlavost I Guess That’s Why They Call It The Blues. Nejlépe se ovšem vydařilo finále, podobně jako úvod koncertu ostřeji rockové. Už během balady Don’t Let The Sun Go Down On Me podstatná část publika naznala, že zůstat sedět by byl hřích, a vyrazila pod pódium. Série hybných písní I Can’t Stand It, The Bitch Is Back, Your Sister Can’t Twist (But She Can Rock’n’Roll) a Saturday Night’s Alright For Fighting tak odsýpala podpořena mnohem živelnější atmosférou v hledišti. Rozhodně lepší než standing ovations mezi židlemi. Je pravda, že početný dav se začal hrnout z odlehlejších částí haly ven už během prvního přídavku, balady Your Song. Leckomu se zřejmě opravdu zdál program příliš dlouhý. Věrní, kteří setrvali do konce, se o to víc opřeli do hlasivek v Crocodile Rock.

Šestašedesátník Elton John každopádně potvrdil pověst svrchovaného kumštýře. Navíc tu nejde o výjimku, pianista a zpěvák má zřejmě dar podávat vyrovnané výkony. Vždyť jeho předchozí pražská zastávka v roce 2010 dopadla, navzdory subjektivním pisatelovým výtkám z přebaladizování, stejně dobře. Lze předpokládat, že podobnou kvalitu udrží i případné příští show.