V roce 2010 vydal Vyšehrad obsáhlou Rutovu antologii Orchestrion v hlavě (Česká písnička mezi poezií a divadlem). Tenhle výbor z českých písničkářů (zase s notami) začínal obrozenci a vedl přes V + W, S + Š až k Jiřímu Bulisovi. Už tehdy Rut doufal, že se mu podaří realizovat „první díl“, který by časovému údobí vydané knihy předcházel. To se teď stalo: a protože od Hospodine pomiluj ny až po devatenácté století se proplétá linie duchovní a světská, kniha dostala název Gloria i gaudium.
Přemysl Rut: Gloria i gaudium
„I tentokrát,“ píše Rut, „zůstává nejdůležitějším kritériem výběru ono nedefinovatelné, ale i neoddiskutovatelné „cosi“, čím jsou písničky po slovesné či hudební stránce pozoru- a pamětihodné, co by bylo škoda vydat zapomenutí, protože to navzdory svému věku neztratilo význam, smysl, vtip, půvab, jímavost, sílu, hloubku, nápad, kouzlo.“ Výsledkem je návrh „kánonu“: písní s hodnotou klasiky. O jejich dostupnost by měla kulturní společnost dbát, nenechat je v zapomnění a občas je oživit reedicí.
V jednotlivých oddílech knihy se střídá duchovní konstanta s tou druhou: v kapitole Krleš se tedy začíná chorály, ale už tady, v nejstarším materiálu, nachází člověk překlad z latiny (O neposkvrněném početí), který by nejradši podstrčil současné kapele ke coververzi: „Geometrie – měříš / A přitom vůbec nevíš / Že tam kde jsou tvé hranice / Se velmi matnou jevíš!“
Od otepi myrhy pokročíme ke kapitole Maso v zelí, dál je tu trubadúrská lyrika, husitské, mariánské, poutní i renesanční písně: a konkrétní inspirace v písních přebíjí všechny omšelé historické termíny. Kniha připomíná velikost českého baroka a taky to, jak mimořádným autorem byl (i bez povinné školní úcty) Jan Amos Komenský.
Moderní svět naturalismu a sociálního napětí se blíží s dělnickými písněmi. Paradoxy, ironie, trocha cynismu i popové atraktivnosti se hlásí v kramářských písních: „Knedlíky švestkové / Udělám fajnové / Místo švestek ale / Budiž světe vale / Dynamitu do nich dám!“ Rut vždycky uměl vybrat zábavné i jímavé písně dohromady tak, aby vyvstal portrét doby.
Kdybychom měli nakladatelství Vyšehrad radit, pak asi jedinou věc: vydávat tyhle věci i brožovaně, třeba v podobě několika slabších sešitů, aby se daly snáz položit na klavírní pult, případně brát s sebou na nějaké cesty. Protože tak žijí písničky - a jednou z úloh Rutových sborníků je prodloužit jim život.
Vlastně je tu ještě druhé doporučení: rovnou od Přemysla Ruta, našeho největšího experta na českou písničku před érou nahrávek, objednat něco dál.
