Úvodní scéna je strhující: v lesní chatě popadne muž pušku, požije herinka ze sklenice a vydá se likvidovat neviditelného nepřítele. Muži jako on postupují s loveckými zbraněmi lesem a odhalují divnou sebranku, odrané chlapy zalezlé do děr a podivně navzájem napojené. O chvíli později se jeden z pronásledovaných zjeví před luxusním domem na samotě a požádá majitele, otce rodiny, zda se může vykoupat. Říká, že se zná s jeho ženou Marinou, protože její jméno před chvílí zaslechl. Richarda ovládne iracionální agrese a Borgmana, který je zjevně jen bezbranný bezdomovec, surově zkope.
Párat se s nimi nebude. "Vetřelec" Borgman si na lacinou útlocitnost blahobytných obyvatel Západu nepotrpí.
Když manžel i s dětmi opustí dům a Borgman pořád zevluje okolo, panička Marina návštěvníka pustí dovnitř a poskytne mu jídlo a koupel. Kdo by to neudělal? Jenže Borgman ne a ne odejít a ze soucitného gesta vyroste trvalá pomoc. Ovšem najednou není Borgman závislý na rodině, nýbrž ona na něm, to všechno v nenápadných a zlověstných krocích. A ke všemu Borgman není sám a má plán, který vykonává, jako by ho naprogramovala neznámá moc. Nemá smysl prozrazovat děj zvláštního filmu, jehož účinek stojí především na mrazivých a nečekaných peripetiích nabitých černým humorem. Stačí říci, že Borgman stojí za vidění.
Západ prostě prosperuje
Stojí tu proti sobě arogantní západoevropská rodinka složená z plavých a bezkrevných dětiček, dívky au pairamanželského páru. On pracuje pro nadnárodní firmu, ona si krátí čas výtvarnou prací a péčí o dům a zahradu. Jsou to lidé, kteří sledují zprávy, přispívají na charitu a litují ty méně šťastné, jenže, jak říká Richard: "Co chceš dělat? Západ prostě prosperuje, za to my nemůžeme!"
Borgman zasadí mezi dosud spokojené manžele neviditelný klín.
Borgman je symbol, sublimovaná hrůza bohaté společnosti ze všeho, co nedokáže pojmenovat, obava, že pomoc potřebnému se může ukázat jako fatální omyl. Čím víc se Borgmanovi dává, tím více si on žádá. Ví o svých hostitelích vše a oni o něm vůbec nic. Borgmana cosi žene k jasnému cíli, zatímco oni nemají jiný cíl než udržení statutu quo. Majitelé domu přestávají být jeho pány. Jejich výbuchy vzájemné agrese se stupňují. Všechno se vymyká jejich kontrole, ale zároveň přijímají přesun moci z ovládajících na ovládaného stejně bezmocně a fascinovaně jako myši následující krysařovu flétnu. Jejich dům, zahrada, postavení z nich dělá omezence neschopné dohlédnout za plot, natož pak mnohem dál.
Borgman - tajemný chlapík, který se zjevil v lesích...
Borgman je staré holandské slovo označující statkáře, kteří ve středověku pracovali pro krále a měli za povinnost vybírat daně. Ale kdo je ten král, ta moc, která Borgmana řídí? Na to Warmerdam nemá odpověď a ironie jeho filmu pramení právě z vědomí, že on sám patří spíš k oné rodině než k borgmanům. Není těžké ve filmu rozpoznat snahu o zachycení úzkosti, kterou v dnešním Nizozemsku způsobují na jedné straně politici typu Gerta Wilderse a na straně druhé nová tvář, kterou zemi vtiskly generace imigrantů.
BorgmanNizozemsko 2013 |
Důležité ale je, že film má obecnější platnost. Jan Bijvoet v hlavní roli je svůdný i děsivý Borgman. Warmerdam je vynikající režisér, ovšem není to Buňuel, který o stejných úzkostech západního establishmentu točil už před čtyřiceti lety. Navíc Borgman trpí řadou nelogičností, které několikrát naruší přesný řád, který se režisér pokouší budovat ve stylu vlámských surrealistů. Těžko říci, zda za jeho selháními stojí vůle producentů, kteří potřebovali prodat film jako pytlík adrenalinu (což se daří), anebo zda si Warmerdam prostě s tak velkým úkolem nevěděl rady. Přesto si Borgmana, posla z temné budoucnosti, budete trochu znepokojeně připomínat ještě za pár let. Tomu se dá věřit.
