Jedinečnost hry podle Otčenáška spočívá v tom, že se v ní autorovi podařilo mistrně skloubit tři dějová pásma, přitom každé v jiné žánrové poloze. První pásmo Claudia a Hery je až tragické, kdy nevěsta je zavržena pro pomluvu a intriku. Pásmo Benedika a Beatricie je laděné komediálně a třetí, groteskní až burleskní, představují komičtí strážníci.
"Stejně jako jiné Shakespearovy komedie je Mnoho povyku pro nic o různých podobách lásky - o lásce přátelské, rodičovské a především milostné. Jsou tu různé podoby lásky, ale také různé etapy lásky," podotkla režisérka Burešová.
"Zároveň je to komedie mravů či společenská, která se týká se různých společenských vrstev a skupin, což se dá velmi lehce přenést na naši dnešní společnost," dodala. I scénická hudba je proto současná a živá. Jejím autorem je jazzový hudebník Milan Potoček, který hraje a improvizuje na jevišti s malou jazzovou kapelou složenou ze členů Divadla v Dlouhé.
