Jan Klusák sám sebe označuje jako "konzervativního avantgardistu". Kromě koncertních skladeb je také autorem tří oper (čtvrtou právě dokončuje) a zhruba 130 partitur pro divadlo, film a televizi. Mimo jiné složil i hudbu pro původně němý snímek Gustava Machatého Erotikon.
ČTĚTE TAKÉ |
Jan Klusák se narodil jako Jan Filip Porges 18. dubna 1934 v Praze, kde také vystudoval Akademii múzických umění v oboru skladba. Od roku 1959 spolupracoval s dirigentem a spolužákem Liborem Peškem, jehož souboru Komorní harmonie, působícímu v Divadle Na Zábradlí, věnoval řadu skladeb. Napsal množství scénické hudby, například pro hru Zahradní slavnost Václava Havla (1963). Jeho hudební stylovou inspirací byl meziválečný neoklasicismus - Iša Krejčí, Igor Stravinský, Sergej Prokofjev.
Spolupráce s Chytilovou, Němcem i Cimrmany
Už od 60. směřoval jeho tvůrčí zájem také k filmové tvorbě, a to nejen jako skladatel, ale i herec. Objevil se v menších i větších rolích v několika snímcích české nové vlny, například Sedmikrásky (r. Věra Chytilová, 1966), O slavnosti a hostech (r. Jan Němec, 1966), Mučedníci lásky (r. Jan Němec, 1966) nebo Valerie a týden divů (r. Jaromil Jireš, 1970). K těmto a mnoha dalším filmům složil také hudbu (např. k filmům Perličky na dně, Každý den odvahu, Křik, Návrat ztraceného syna, Kones srpna v hotelu Ozón, Den sedmý, osmá noc ad.).
Po srpnu 1968 byl i kvůli spolupráci na těchto filmech (zejména dvou posledně jmenovaných, které byly zakázány), označen za politicky nežádoucí osobu a jeho činnost byla omezována. Začal se více uplatňovat v divadle - své místo našel v Divadle Járy Cimrmana, kde se zařadil i mezi herce. Hudebně spolupracoval na představeních Hospoda Na Mýtince, Vražda v salonním coupé, Cimrman v říši hudby, Dlouhý, Široký a Krátkozraký. I odtud však musel v roce 1976 odejít.
Po sametové revoluci byl zvolen předsedou hudebního odboru obnoveného spolku Umělecká beseda, místopředsedou České hudební rady, a stal se členem umělecké komise mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. V roce 2006 byl oceněn medailí Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění III. stupně.
Oblaka táhnoucí po nebi...
Jeho špičkovou avantgardní tvorbu provází neotřelá hudební invence, ale i úcta k hodnotám a jistá spřízněnost s dílem Gustava Mahlera a Bedřicha Smetany, stejně jako mystifikace, ironie a hudební humor.
Jan Klusák: Invence (Supraphon 2014)
U příležitosti osmdesátin Jana Klusáka vydal Supraphon 11. dubna 2014 komplet dvou CD Invence, zahrnující sklady od roku 1961 až do roku 2011. V nahrávkách je zde zřejmá cesta, kterou skladatel urazil za více než půl století od dokončení první z nich. "Svou formu jsem nazval termínem známým od J. S. Bacha – invence, což je odjakživa název pro formu o jediné hudební myšlence… Teprve značně pozdě jsem si všiml, že jsem od svých prvních skladatelských pokusů pátral po hudební formě o jednom tématu, odtud i můj silný zájem o fugu. Invencí mi bylo dopřáno prožít štěstí ze vzniku nadosobního řádu. O Sedmé invenci řekl Roman Berger nezapomenutelnou větu "...oblaka táhnoucí po nebi…". Pokládal bych za štěstí, kdyby po mně na světě zůstala oblaka táhnoucí po nebi," dodává ke svému dílu sám autor.
