"Svěcení jara je koncert zahraný na hračky, nalezené objekty a staré gramodesky, kakofonická opera i lunatická groteska o souboji dvou principů," říká k představení Veronika Švábová. Používání neobvyklých postupů a prozkoumávání hranic jednotlivých žánrů je pro Handa Gote charakteristické, stejně jako rekontextualizace a recyklace.
Tématem rituálů a jejich degenerací v dnešním světě se Handa Gote zabývá dlouhodobě, například v představení Rain Dance, které mapovalo zoufalou a naivní snahu o záchranu světa. "I ve Svěcení jara nedochází rituál svého naplnění a je jen úpornou snahou o vytyčení teritoria, kde platí bývalé zákony. Jde o vyšinutý rituál, který ohledává zbytky pohanství zasuté pod nánosy křesťanské tradice i sekulární společnosti," říkají tvůrci.
Inspirace hudební avantgardou i novátorským antibaletem
Inspiraci tvůrci čerpali ze Svěcení jara Igora Stravinského, jedné z nejvýznamnějších skladeb avantgardní hudby, a z baletní choreografie Vaclava Nižinského. Představení mělo svou premiéru v Paříži 29. května 1913 (inspirace je tedy patrná i v načasování premiéry) a novátorské techniky v něm uplatněné (hlavně progresivní hudba zdůrazňující rytmickou složku v kombinaci s Nižinského antibaletními pozicemi), se setkaly s bouřlivou reakcí publika, jež přerostla ve skandální potyčku. Svěcení jara souboru Handa Gote je nejen antibaletní, ale také antitaneční, antihudební a dost možná i antidivadelní.
Z představení Svěcení jara souboru Handa Gote
Handa Gote Research & Development se věnuje experimentování s dramaturgií, začleňování nedivadelních prvků do své práce a vývojem vlastního pojetí post-dramatického a post-spektakulárního divadla. Dlouhodobě se inspiruje vědou a technikou a jazykem nových médií aplikovaným na divadelní představení. Skupina provádí kontinuální výzkum divadelní řeči, laboratorní práci v oboru zvukového a světelného designu, při současném zpochybňování výše zmíněných disciplín.
Pasi Mäkelä je finský umělec, performer, choreograf a hudebník momentálně žijící v Praze. Jeho performance jsou do velké míry založeny na japonském tanci butó. Pasi vyvinul jeho specifickou verzi, kterou ve Svěcení jara obohacuje o zkušenost se zambijskými tanci Muganda či rituály tajné africké společnosti Njau.
