Projekt, na jehož konci stojí Kafka Band a album Zámek, vznikl původně jako hudební doprovod ke komiksu Jaromíra Švejdíka. Čekali jste, že se to takhle rozjede?
To vůbec ne, je to taková neřízená střela. Začali jsme jako vernisážová kapela na komiksové výstavě, která vznikla v Literárním domě ve Stuttgartu, a teď je právě v Praze na Staroměstské radnici, jmenuje se KafKa v KomiKsu. Původně jsem mysleli, že uděláme pár písniček, které zahrajeme jednou v Praze na Komikfestu a jednou ve Stuttgartu na vernisáži. Ale pak přišla nabídka na desku, vzápětí nabídky na koncerty.... Kapela dostala velký impuls. Máme před sebou několik koncertů v Německu a jeden ve Švýcarsku, zatím. A jsou i další nabídky.
Budete hrát ještě i v Česku?
Na podzim je v plánu jeden koncert v Ústí nad Labem. Jinak zatím nic. Nabídky přicházejí hlavně z Německa. Je to celé víc německy než česky, navíc Kafka je v Německu velká ikona. Neznamená to, že by ho všichni četli, ale povědomí o něm je velké. A pravděpodobně ho četlo víc lidí v Německu než u nás.
Více o projektu čtěte zde: |
Kdy jste se vy poprvé setkal s Kafkou?
Na gymnáziu v Turnově. Měl jsem kliku na výborného češtináře. Jako první jsem četl Proměnu. Ale třeba Zámek jsem četl dvakrát, poprvé jsem ho nedočetl, to až předloni, německy. Co jsem zatím nečetl, jsou Kafkovy deníky, ty jsem si nechal letos nadělit k narozeninám.
V čem je podle vás Zámek stále aktuální?
Kafka má spoustu textů, které jsou stále aktuální. Myslím, že je to kvůli určitému bezčasí, neukotvenosti, a nekonkrétnosti někdy. Proto se jeho texty dají číst i dnes a máte pocit, že příběh zeměměřiče K. by se mohl odehrát v Krkonoších, kde ho Kafka psal, klidně i dneska. Že tam přijde cizinec z velkoměsta, naráží na nepochopení... Všichni ten pocit dobře známe. Přijdete do vesnice a jste tam cizinec, i když tam prožijete nějakou dobu. Známe i ten pocit zámků, které nás mají ve své moci. Vesnice se zas tolik neproměnily, ten příběh by se mohl odehrát kdekoliv. Na Zámku mě fascinovala atmosféra, kterou se Jaromír snažil přenést do svého komiksu, a my pak do hudby. Zima, samota, konec světa, to jsou věci, které jsou tam velmi silně vnímám.
Portret mladeho punkera - Jaroslav Rudiš podle Jaromíra 99.
Má pro vás Kafka i nějakou komickou rovinu?
Kafka je brán vážně, ale je v něm ukrytý humor. Chtěli jsme, aby to prosáklo i do naší hudby. Máme na albu jednu písničku, která je vlastně kabaretní číslo, takové techno 1922. Pak je tam jedna ryzí polka. Představovali jsme si s Jaromírem, že když K. přichází do vesnice, hraje tam nějaká kapela, která zpívá česky, ve vesnici se mluví německy, zkrátka míchají se tam řeči. A také vznikají nedorozumění mezi češtinou a němčinou. My v kapele češtinu a němčinu mícháme záměrně, protože je pro nás důležitá ta atmosféra i to, že dřív to tady bylo zcela normální. Na ulici v Praze nebo někde v Liberci se potkávaly oba jazyky. Teď se to může zdát divné, ale před sedmdesáti osmdesáti lety, což není zas tak dávno, to byla normální věc. Myslím, že je to jedna kultura, která se jen vytvářela ve dvou jazycích, ale jsou to velmi podobné příběhy.
Není ale právě to, že používáte převážně němčinu, překážka pro české publikum?
My jsme to zkoušeli česky, v některých písničkách je i čeština víc přítomna, ale já použití němčiny beru jako projev úcty. Kafka píše krásnou němčinou. My jsme texty trochu prokreslovali, ale výrazně jsme je nepřepisovali. Z devadesáti procent je to Kafkův text, taková zastavení z jeho románu. Podle mě to v němčině funguje a přináší se tak do současnosti i zvuk té doby. Kromě toho myslím, že Češi docela německy umějí, řekl bych, že každý Čech umí tak sto dvě stě německých slov, a to je velká výhoda. Němci česky neumí...
V pokračování rozhovoru se mimo jiné dočtete víc o novém komiksu, který Jaroslav Rudiš chystá s Jaromírem Švejdíkem, i o tom, co si myslí o přístupu ke kultuře u nás a v Německu...
