Fotograf je lovec emocí. Felix Lupa vystavuje snímky ze světových ulic

Felix Lupa bude v Praze bude celý týden a v pondělí 23. června v 18:00 mohou zájemci přijít do galerie na besedu s ním.

Na výstavě jsou k vidění Lupovy černobílé snímky z Tel Avivu, kde fotograf žije, a série dokumentující příběh dvojice bezdomovců, jimž zájem fotografa pomohl k lepšímu životu. Barevné jsou snímky z Kuby, cyklus z Jižního Súdánu je vyvedený v hnědých tónech. Všechny fotografie pocházejí z období od roku 2006 do nedávné minulosti.

Felix Lupa: South Sudan, 2011

Felix Lupa se narodil v roce 1972 na Ukrajině, odkud s ním v jeho šesti letech rodiče emigrovali do Izraele. S fotografováním se seznámil již v útlém věku díky otci, který si doma vyvolával a zvětšoval fotografie. Ve 24 letech se Lupa přihlásil na fotografickou školu, kde po dokončení studia i vyučoval. Krátce nato však začal cestovat a během pěti let navštívil se svým fotoaparátem řadu zemí.

Fotograf Felix Lupa

Fotografování je způsob života, říká Lupa

"Bylo mi jasné, že fotografie pro mě neznamená jen zábavu a obživu, ale spíše způsob života. Nabyl jsem zkušenosti v různých fotografických žánrech, ale dostatečně brzy jsem zjistil, že se musím zaměřit na směr, ve kterém jsem nejlepší a který mě nejvíc baví - dokumentování lidí, jejich životů a prostředí. Začal jsem dělat street fotografii, aniž bych věděl, že takový žánr existuje," říká Lupa. Práci street fotografů přirovnává k lovcům - "čím jsou zkušenější a lepší, tím se jejich vzdálenost od objektu zájmu zkracuje. Všichni street fotografové jsou ve skutečnosti pouličními lovci".

"Je to způsob fotografování, hledání a zachycení momentu, který se už neopakuje ... Jsem zvyklý vyrážet do ulic pouze s jedním foťákem a jedním objektivem, nejlépe širokoúhlým, což mě nutí jít k objektu zájmu co nejblíže," popisuje svou práci fotograf. Chce, aby jeho snímky byly "okem veřejnosti", které tlumočí pravidla ulice. "Jsou to rozmanité, komplexní výpovědi plné silných emocí ze zlomových situací lidského života. Schopnost vidět tyto osudové situace a propojit se s nimi je základní instinkt, stejně jako dýchání," říká.

Připomíná ale, že street fotografie je spíš způsob života, "na uživení to není". Od roku 1995 je fotografem na volné noze, spolupracuje s předními izraelskými tištěnými médii, ale také učí a pořádá kurzy.