„Líbí se mi, co jednou napsala Margueritte Duras - čekat na lásku je láska. Ve svém filmu jsem chtěla zachytit různé fáze lásky, zejména konec. Chtěla jsem natočit lásku, která končí, a přece trvá. Je to tragický příběh, není v něm nic pozitivního,“ řekla Ardant o svém filmu, ve kterém se v dalších rolích objeví také známí francouzští herci Gérarg Depardieu a Franco Nero.
Fanny Ardant a Franco Nero představili v karlovarském Divadle snímek Naléhavé rytmy
Francois mě naučil milovat film
Fanny Ardant původně vystudovala politické vědy, až poté se začala zajímat o herectví. Nejprve působila v divadle, kde si zahrála v hrách Corneille, Racina či, Montherlanta, pak přišly filmové role. První významnou rolí jí dal jeden z hlavních představitelů francouzské nové vlny Francois Truffaut, který ji obsadil ji do filmů Žena od vedle (1981) a Konečně neděle! (1982). Jejich spolupráce vyústila do vztahu, z něhož se narodila dcera Josephine. „Francois Truffaut byl první režisér, který mi dal opravdovou důvěru. Jeho stopa ve mě vždycky zůstane,“ vzpomínala na slavného režiséra při setkání s novináři. „Naučil me především skutečně milovat svou práci, dělat ji s nadšením, s vírou... A myslím, že to tak musí být a bylo by bylo stejné, i kdybych byla pekařka nebo kadeřnice.“
Fanny Ardant na filmovém festivalu v Karlových varech představuje svůj film...
Film Naléhavé rytmy, které jsou druhým celovečerním režijním počinem Fanny Ardant, vyprávějí o vášnivé hudebnici Margo (Asia Argento), která kvůli manželovi architektovi zanechá kariéry a nechá se zcela pohltit svou lásku. Postupně se dostává až téměř na hranici šílenství, což přispěje k rozpadu vztahu. V silné dramatické stylizaci natočený snímek vyniká hereckým projevem Argento, která je typově velmi blízká samotné Ardant. „Asia někdy nechápala, co po ní chci, ale důvěřovala mi a nakonec se se do toho dokázala vžít a zahrát vše, jak jsem chtěla,“ říká Arant o spolupráci s italskou herečkou, která je také režisérkou.
Fanny Ardant ve filmové tvorbě pohlaví nerozlišuje. „Film je svět, kde nezáleží na národnosti, pohlaví ani věku. Jediné, na čem záleží, je osobnost. Proto je mi jedno, jestli točím s režiséry nebo s režisérkami. Často jsou muži ženštější než ženy a naopak. Jednou jsem byla pozvaná na festival ženského filmu, ale mě se ta myšlenka nelíbí – nerozlišuji film podle pohlaví.“
Asia Argento ve filmu Fanny Ardant Naléhavé rytmy.
Ardant za vou kariéru hrála v šesti desítkách filmů a nespočtu divadelních iscenací. Po Truffautovi ji osazovali další významní evropští režiséři, například Alain Resnais (Život je román, Láska až za hrob, Mélo), Volker Schlöndorff (Swanova láska), Margarethe von Trotta (Trois soeurs), Michelangelo Antonioni (Za mraky) nebo Ettore Scola (Rodina, Večeře). V roce 1997 získala Césara za roli ve filmu Pédale douce. V rámci svého působení na divadle střídá klasiku s modernou: vedle dramat Strindberga, Claudela, Giraudouxe, Pirandella se účastní i představení experimentální scény.
Jako režisérka debutovala filmem Cendres et Sang (Ashes and Blood, Popel a krev) s tématem návratu z emigrace, který byl v roce 2009 uveden mimo soutěž v Cannes. Následoval krátký film Chimères absentes (Nepřítomné přeludy), a pak druhý celovečerní film Cadences obstinées (Naléhavé rytmy).
