Lidovky.cz

Světoznámý Mucha: od jídelních lístků k monumentální epopeji

Kultura

  10:37
Popularitu mu vynesly krásky obklopené květy, které propagovaly divadelní představení, ale i pivo, mýdlo či cigaretové papírky. Nejvýše ceněn je však malíř a grafik Alfons Mucha, od jehož úmrtí uplyne v pondělí 75 let, za monumentální Slovanskou epopej.

Car bulharský Symeon- jedno z pěti pláten Muchovy Slovanské epopeje, které mají lidé možnost vidět v Praze ve Veletržním paláci. foto:  Tomáš Krist, Lidové noviny

Jeden z významných představitelů evropské secese, pro niž se v Paříži vžil název "Le style Mucha", je i autorem první československé poštovní známky či vitráže v katedrále svatého Víta.

Šťastnou múzou, která jihomoravského rodáka proslavila doslova přes noc, byla francouzská herečka Sarah Bernhardtová, pro niž Mucha na sklonku roku 1894 vytvořil plakát k představení Gismonda. Tiskař se zprvu zdráhal přijmout jeho nekonvenční nákres, populární herečka si ale Muchu prosadila. Téměř dvoumetrový plakát měl takový úspěch, že Pařížané ho v noci žiletkami vyřezávali z reklamních ploch. Jeho autorovi nastartoval úspěšnou uměleckou kariéru.

Navrhoval i jídelní lístky

Muchův osobitý styl, jemuž dominovala žena uprostřed stylizovaných kontur či rostlinných motivů a z něhož čišela radostná vize života, si získal přízeň. Od roku 1895 po jednu dekádu udával tón pařížské secesi. Vedle plakátů, divadelních výprav a kostýmů navrhoval Mucha i šperky, nádobí, obálky knih a časopisů, viněty či třeba jídelní lístky. Z jeho pařížského období pochází i řady dekorativních panelů - Čtyři roční doby, Denní doby či Květiny.

Muchova Slovanská epopej ve Veletržním paláci v Praze

V roce 1897 měl Mucha v městě nad Seinou první samostatnou výstavu, rok nato debutoval i v Praze. Extravagantní kousky šperků vytvořil pro pařížského klenotníka Georgese Fouqueta, jemuž navrhl i interiér obchodu. V té době malíř získal také zakázku na výzdobu pavilonu Bosny na Světové výstavě v Paříži v roce 1900, za niž byl pak oceněn řádem císaře Franze Josefa. Ve stejném období dostal Mucha i řád Čestné legie.

Slávy se dočkal na přelomu století také za mořem. Když v roce 1904 poprvé navštívil Ameriku, list The New York Daily News ho označil za "největšího dekoratéra na světě" a vydal zvláštní přílohu s jeho reprodukcemi. V USA uspořádali Muchovi také řadu výstav, na nichž slavil úspěch ještě v roce 1921, kdy v Evropě byl již dávno ve stínu nových progresivních umělců. Malíř dlouhodobě žil s myšlenkou na oslavný vlastenecký cyklus a snažil se vydělat peníze.

Epopej díky mecenáši z Ameriky

Portrétoval a učil na akademiích, na vytvoření životního díla to však nestačilo. Pomohl až americký mecenáš Charles Crane, který se pro Slovanskou epopej nadchl. V roce 1910 se Mucha vrátil do Čech kvůli epopeji, ale také aby se podílel na výzdobě poslední velké secesní budovy v Evropě - Obecního domu v Praze. Tehdy byl již čtyři roky ženatý s Marií Chytilovou, s nímž měl roční dceru Jaroslavu; v roce 1915 pak přišel na svět syn Jiří - spisovatel a novinář.

Plátna Muchovy Slovanské epopeje ve Veletržním paláci

Slovanskou epopej tvoří 20 obrazů inspirovaných mytologií a dějinami českého národa. Mucha ji vytvořil na zámku Zbiroh v letech 1910 až 1928. Některá díla, mezi nimiž jsou například Slované v pravlasti nebo Zrušení nevolnictví na Rusi, měří až kolem osmi metrů. Domovem cyklu byl dlouho chátrající zámek v Moravském Krumlově. Po letitých tahanicích o nové umístění epopeje ji návštěvníci mohou od května 2012 vidět ve Veletržním paláci v Praze.

Dnes se muchovské motivy na nejrůznějších předmětech těší zájmu kupujících. V oblibě jsou kalendáře, pohlednice, hrnečky, trička a další suvenýry s Muchovými obrazy. Kopie obrazů a plakátů zdobí i mnohé české domácnosti. O přitažlivosti Muchy svědčí i loňská výstava jeho plakátů ze sbírky tenisty Ivana Lendla, která do Obecního domu za pět měsíců přilákala přes 185 tisíc návštěvníků.

Nacisté ho označili za přítele Židů

Alfons Mucha se narodil 24. července 1860 v Ivančicích. Po neúspěšném pokusu dostat se na akademii v Praze odjel v 19 letech do Vídně pracovat jako malíř divadelních dekorací. V roce 1885 začal studovat na mnichovské Akademii umění, odkud po dvou letech odešel do Paříže, aby pokračoval ve vzdělávání na Akademii Julian. V Paříži Mucha zprvu ilustroval učebnice a romány, než přišla na Vánoce 1894 osudová zakázka od Bernhardtové.

Pro svou celoživotní oslavu českého vlastenectví a slovanské pospolitosti, ale i jako přední postava svobodného zednářství byl Mucha po okupaci Čech a Moravy v roce 1939 fašistickým tiskem označen za přítele Židů a mezi prvními zatčen. Po řadě výslechů nemocný malíř 14. července 1939 v Praze zemřel; pohřben je na Vyšehradě. Jeho dílo poté postupně upadalo do zapomnění, nelíbilo se nacistům ani komunistům. Oživení přišlo v 60. letech a pak po roce 1989.

Autoři: ,
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.