Lidovky.cz

Dnešní jubilant ve výrocích slavných: Gott jako národní totem i parodie

Kultura

  14:00
Pětasedmdesáté narozeniny dnes slaví zpěvák Karel Gott, muž, který se stal v mnoha ohledech jedinečným fenonémem české popkultury. Svůj první singl vydal v roce 1962, poslední desku minulý měsíc. Konec kariéry poprvé ohlásil v roce 1990, úspěch "rozlučkového" turné ho však přesvědčil odložit odchod do důchodu na neurčito. Co o něm řekl Václav Havel, Milan Knížák nebo Jiří Černý, a co prohlásil slavný zpěvák sám?

Karel Gott při historicky prvním hudebním vystoupením na festivale Rock for People. foto: ČTK

Karel Gott o sobě a o světě:
"Pokud jsem měl v útlém dětství nějakou vášeň, tak to byly smuteční obřady. Bezelstně jsem se těšíval na pohřeb kteréhokoliv plzeňského občana, s výjimkou blízkých příbuzných, ... farář pronášel smuteční řeč, které jsem nerozuměl. Ale mne k slzám dojímala." Z jeho první biografie Říkám to písní (1969)

1967. Karel Gott v Las Vegas.

"Mě u žen přitahuje upřímnost, otevřenost a když za jejich chováním necítím vychytralost. Ty, které jsou spontánní a nic nepředstírají, na mě zapůsobily nejvíce. A nemusely to být žádné krasavice. Kolikrát mi druhý den přátelé řeknou: Ta včera se Ti opravdu líbila?" - Gott v knize Jak to vidí Gott (1992).

"Štěstí v pozemském životě spočívá pro mě v čekání na věčný život v Boží kráse a tím na vstup do absolutna a transcendentálna. Ale pro případ, kdyby to s tou věčností náhodou neklaplo, tak žiju pro jistotu na plné pecky každý den." Gott v knize Jak to vidí Gott (1992).

Karel Gott a Marta Kubišová, vítězové soutěže Zlatý slavík, po převzetí cen....

"Jsem přesvědčený, že zvlášť v posledních stoletích nejde o žádné omyly, naopak politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší jako války. Vždy je o vítězích rozhodnuto dávno předtím. Stejné banky podporovaly toho, kdo je rozpoutal, a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden. Domlouvaly se, čím budou platit, až jim budou posílat zbraně. Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, takzvaní ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace." V rozhovoru pro Pátek Lidových novin, 8. 6. 2001

"Lidé říkají, že mám docela dobrý charakter. Ale jinak jsem zpěvák – tenor, který rád zpívá romantické písně, protože jsou melodické, vyznávají lásku. Zpívám ale rád i swing, rock a džez, s kterými jsem začínal. Mám rád každou kvalitní muziku, i lidovky. A největší radost pro mě je, když se mi podaří dostat publikum do té správné nálady, až do meditativní polohy, v níž se přenesou do fiktivního světa příjemných pocitů." V rozhovoru pro Pátek Lidových novin, 8. 6. 2001

Karel Gott podepisuje Antichartu

"U takzvané Anticharty, to jsme skočili na špek, zneužili nás [...]. A to zase taková tragédie snad nebyla, já jsem nikdy nesloužil ani nezpíval za tyranů. [...] To jsem měl kliku, že jsem v těch [padesátých] letech, nebo dokonce za protektorátu nezpíval." Magazín Dnes 18. 10. 2001.

Řekli o Gottovi:

Milan Knížák:
"Myslím si, že už nemá (Karel Gott) vůbec žádný hlas. Už to nemá vůbec žádný smysl, aby zpíval dál. Nepřináší to žádnou novou informaci ani novou rozkoš, vlastně nic. "Já bych viděl jako normální, kdyby zpívání nechal. Má děti, ať si hraje s dětma." Milan Knížák na Frekvenci 1 (2008)

Václav Havel:
"Karel Gott je pro mě příkladem profesionální kontinuity, je jako ta hora Říp, co tady pořád stojí..." Prezident Václav Havel v dopise, přečteném v červenci 1999 na koncertě, jenž byl dárkem kolegů ke Gottovým šedesátinám.

MILAN KUNDERA: Blbost hudby

Když jsem šel s tatínkem asi rok před jeho smrtí na obvyklou procházku kolem bloku domů, z každého rohu zněly písně. Oč byli lidé smutnější, o to víc jim tlampače hrály. Vyzývaly okupovanou zemi, aby zapomněla na trpkost dějin a oddala se radosti ze života. Tatínek se zastavil, zadíval se nahoru k přístroji, z něhož se ozýval hluk, a já jsem cítil, že mi chce sdělit něco velice důležitého. Usilovně se soustředil, aby se mu podařilo vyslovit, co měl na mysli, a pak pomalu a s námahou říkal: „Blbost hudby.“ Když český zpěvák pop music Karel Gott odešel v roce 1972 do ciziny, Husák byl zděšen. A hned mu psal do Frankfurtu (bylo to v srpnu 1972) osobní dopis. Cituju z něho doslova a nic si nevymýšlím: Milý Karle, my se na vás nezlobíme. Vraťte se, prosím vás, zpátky, uděláme pro vás všechno, co si budete přát. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám... Přemýšlejte o tom, prosím, chvíli. Husák nechal bez mrknutí oka odejít do emigrace lékaře, vědce, astronomy, sportovce, režiséry, kameramany, dělníky, inženýry, architekty, historiky, novináře, spisovatele, malíře, ale nemohl snést pomyšlení, že by zemi opustil Karel Gott. Protože Karel Gott reprezentoval hudbu bez paměti, tu hudbu, v níž jsou navždy pohřbeny kosti z Beethovena i z Ellingtona, prach z Palestriny i z Schönberga. Prezident zapomnění i idiot hudby patřili k sobě. Pracovali na stejném díle. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám. Nemohli jeden bez druhého být.

Kniha smíchu a zapomnění, 68 Publishers, Toronto, 1981

Cliff Richard:
"Štěstí, že se Karel Gott narodil tam, kde se narodil. Žít tady a umět dokonale anglicky, bylo by nás hodně bez práce." Britský zpěvák Cliff Richard (z knihy Posel dobrých zpráv)

Zdeněk Lukeš
"Tento zombie mě pronásleduje od dětství. Od poloviny 60. let kazí vkus už několika generacím. Teď ho pojede kazit Němcům do Hannoveru." Architekt Zdeněk Lukeš v Lidových novinách (LN) v lednu 2000 k chystané účasti Gotta na výstavě Expo 2000 v Hannoveru.

S Lucií Bílou při vyhlášení ankety Český slavík (2005)

Pavel Dostál:
"Karel Gott, ten pro naši zemi znamená totéž, co Karlův most." Ministr kultury Pavel Dostál při obhajobě Gottovy účasti na Expo 2000 (z knihy Posel dobrých zpráv).

Martin Velíšek:
"Gott, to je takovej národní totem, národní bůžek. Na to já nemám. To vím. On neumí moc malovat, ale aspoň se snaží. Teď ke stáru nám trochu senilní... Ale já jsem s Gottem jistým způsobem spřízněný. Moje babička z matčiny strany je z Plzně a chodila tam s jeho mámou do školy. A ta vždycky říkala: jó, Karel, to je celá máma." malíř Martin Velíšek v rozhovoru pro časopis Týden (14. 1. 2002)

Jiří Černý
"Jeho setrvalou slušností je nelhat, být vděčný, nekrást, nekopat do (mafiánských) mrtvol a pracovat. Když po něm televize v lednu 1989 chtěla, aby odsoudil palachovské demonstranty, odmítl to. Stejně jako pak v létě nepodepsal petici Několik vět. Prý by mu to ohrozilo jeho padesátiny. To je prostě Gott."

"Během našeho čtyřiačtyřicetiletého vztahu jsem poznal, že hudba a hlas jsou pro Gotta alfou i omegou. Všechno ostatní je vedlejší. Včetně majetku. Nikdy se ale za svůj majetek nestyděl a také ho nikdy netajil. Kdekterý kamarád si od něj půjčoval a leckterý nevracel." Hospodářské noviny, listopad 2007.

Karel Gott při historicky prvním hudebním vystoupením na festivale Rock for People.

Jan Rejžek:
"Víc než hlas samozřejmě obdivuji Karlovy pevné občanské postoje. Co dělali dnešní revolucionáři, když jako Don Quijote bojoval nenápadně, ale účinně proti minulému režimu? Byl přece první, kdo nebojácně zesměšnil tvář prezidenta Antonína Novotného kurážnou písní Oči má sněhem zaváté. Všem bázlivcům, kteří chtěli, aby za ně nasazoval krk, navenek vzkázal, že Je nebezpečné dotýkat se hvězd, leč dál a dál tiše rozvracel. Když komunisti zdražili cukr, odpověděl satirickým protestsongem Kávu si osladím, který si notovala celá republika, než ho Vasil Biľak zakázal. Naoko lyrická kantiléna Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš jasně narážela na posrpnovou emigraci spoluobčanů. Údajnou vedoucí sílu společnosti KSČ bez váhání Karel ironizoval sloganem Je jaká je. A tak bych mohl pokračovat do nekonečna." Jan Rejžek: Já a Karel (Poslední slovo, Lidové noviny 4. 9. 2008)

"Nebyl snad u nás zpěvák tak chronicky romantický, lyrický a v nejlepších číslech "hollywoodský", který rozněžnělé fanynky zavedl do snových kulis, kde plynula Měsíční řeka či Tam, kde šuměl proud, jako on. S Waldemarem Matuškou měli vymezená hřiště. Fousatý chlapák, fláma, korzár, divoch a frajer hulákal s námořníky v přístavní knajpě Jó, hó, hó, tuhle rundu platím já!, zatímco plachý Karel nyl kdesi tiše v koutku coby student s rudýma ušima, který se teprve po létech přizná, že kdysi pannám, ba i vdovám lhal... Nejhorší je, když se někdo stane parodií sebe samého. Žel přesně tohle se Gottovi stalo." Jan Rejžek: Karel Gott (Magazín Mladé fronty DNES, 9.7.2009)

Pavel Klusák:
"Každý zpěvák nemusí být rebel. Ale zpíváme-li o tom, že všechno je v pořádku, připravujeme se o drama. A tím víc pak záleží na tom, co je nad našimi písněmi: jaký pořádek jimi opěvujeme. Alibistické abstraktní krásno Gottovo, mnohem spíš fikce a konstrukce než něco skutečně transcendentního, je slabý fundament. Proto koneckonců v porevolučních časech, kdy zpěvák hlavně připomíná, čímbyl dřív, nemá příliš k čemu poukazovat: doba, které stačila úniková maska, je pryč." Pavel Klusák: Slavík v kleci noblesy (Lidové noviny 12. 7. 2014)

Kdy a čím na vás poprvé zapůsobil Karel Gott?

(citováno dle webu www.karelgott.com - nedatováno):

Očima, které měl sněhem tak zaváté, že těžko otevíral víčka a navíc to dělal v divadle, které dodnes miluju pro genialitu pánů ředitelů: Suchého a Šlitra." (Miloš Forman)

Bylo to na přelomu roků 1963 a 1964, když jsem přišla do Prahy a tady byl už známý Waldemar matuška. A Kája vlastně startoval vedle všemi uznávaného Waldy. A na mne tenkrát zapůsobilo to, že karel se nesnažil vyhovět a přizpůsobit tomu všeobecnému idolu, ale byl svůj a prosazoval svůj vlastní pěvecký styl. A to byl možná důvod, proč se tak rychle dostal na špici populární hudby." (Marta Kubišová)

„Karel? Karel je prostě největší osobností naší populární hudby. Dost mi to připomíná pozici Oldřicha Nového ve filmu. On byl a pořád je filmovou hvězdou. Zapla´t pánbůh, že každý obor má svou jedničku. A karel Gott ve svém oboru takovou jedničkou je.“  (Jiří Bartoška)

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.